Verracos de piedra

Verracos de piedra (dosl. překlad "kamenní kanci") jsou kamenné plastiky, vyskytující se ve Španělsku, v provinciích Ávila, Cáceres, Salamanca, Toledo a Zamora, a v Portugalsku, v oblastech Beira Interior Norte a Trás-os-Montes. Pocházejí z období Vetonů (počínaje 5. stoletím př. n. l.); jejich účel není zcela jasný. Předpokládá se, že ohraničovaly terén určený k pastvě, i když zrovna tak mohly mít jiný význam – mystický nebo náboženský. Nejznámější jsou „verracos“ nazývané "Toros de Guisando" v provincii Ávila. Největší dosud známá tato plastika byla získána nedávno a byla umístěna na hlavním náměstí Villanueva del Campillo v Ávile. Velmi starý a velmi dobře dochovaný exemplář se nachází rovněž v Torralbě de Oropesa (provincie Toledo), další lze vidět v Segura de Toro, severně od provincie Cáceres. Snad nejslavnější ze všech je plastika, nacházející se u římského mostu v Salamance, která se objevila v pikareskním románu Lazarillo de Tormes. Tento typ "verracos" odkazuje na pastevecké populace. Mají podobu a velikost býka, proto se nazývají též toros de piedra (kamenní býci), i když výraz „verraco“ (prase) se používá především ve smyslu „kanec/samec, obdařený plodivou silou“. Uvažuje se i o spojitosti s keltskou mytologií. Velmi podobné plastiky se nacházejí na místě tak vzdáleném, jako je pravěké hradiště Ślęża v Polsku.

Býci z Guisanda, Španělsko. Čtyři verracos zmiňuje Miguel de Cervantes y Saavedra.

Verraco de piedra u římského mostu v Salamance.