Veronika se rozhodla zemřít

Veronika se rozhodla zemřít (portugalsky Veronika decide morrer) je román brazilského spisovatele Paula Coelha, vydaný poprvé roku 1998 v Rio de Janeiru. V Česku vydalo nakladatelství Argo v roce 2000, přeložila Pavla Lidmilová.

Veronika se rozhodla zemřít
AutorPaulo Coelho
Původní názevVeronika decide morrer
PřekladatelPavla Lidmilová
Obálku navrhlPavel Růt
ZeměBrazílie
JazykPortugalština
ŽánrPsychologický román
Vydavatelnakladatelství Editora Rocco
Datum vydání1998
Česky vydáno2000
Typ médiavázané
Počet stran160
ISBN80-7203-270-4
Předchozí a následující díl
Pátá hora U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Román je druhým dílem trilogie nazvané A dne sedmého… Všechny tři knihy nám ukazují, že veliké změny se dějí během krátké doby. Poslední díl trilogie se jmenuje Ďábel a slečna Chantal a první díl U řeky Piedra jsem usedla a plakala.

Obsah

Příběh o mladé slovinské dívce, která ačkoliv, nebo právě proto, že má všechno, spolyká velké množství prášků na spaní a smířená sama se sebou čeká na smrt. Jenomže přežije a probouzí se v psychiatrické léčebně Villete, kde ji doktor oznámí, že její srdce nevydrží déle než týden. A právě v těchto posledních dnech zažívá největší překvapení, nejkrutější pravdy a nejvroucnější lásku svého života.

Hlavní poselství knihy spočívá v tom, že si čtenář uvědomí, jak moc si je jist svým životem, dny, týdny a roky utíkají a on si možná – pokud vůbec – na stará kolena uvědomí, jak nenávratně je každý okamžik na Zemi vzácný. Hlavní hrdinka knihy prožívá každý svůj den jako poslední, protože jí lékař sdělí, že její srdce bylo nevratně poškozeno a nikdo jí nemůže zaručit, že se zítra probudí.

Veronika se v léčebně zamiluje do schizofrenika Eduarda, který jí dává poznat dosud netušené rozměry lidského bytí, učí ji radovat se z každé maličkosti, rozkvetlé květiny či východu slunce…

Podrobnější obsah knihy:

Píše se jedenáctý listopad roku 1997 a Veronika se rozhodla zemřít. Spolykala čtyři balení prášků na spaní. Co jí to dalo práce, než je sehnala. Půl roku jí to trvalo. A důvod. Snad že se jí zdá jeden den jako druhý a ona se na to už nemůže dívat. A hlavně vlastně nežije takový život, jaký by ve skrytu své duše chtěla: živit se hraním na klavír. Všichni jí to rozmlouvali, a tak se nakonec stala knihovnicí. Pevná pracovní doba, jistota zaměstnání. No prostě ideál. Ale jak pro koho.

Pokus se jí nepovedl. Probrala se v psychiatrické léčebně Villete úplně nahá, napojená na spoustu hadiček a připoutaná k lůžku. Celé tělo ji bolelo. Po čase přišel doktor. Sdělil jí, že byla čtrnáct dní v kómatu a že jí ty prášky, co spolykala, poškodily srdce a to se maximálně za pět dní zastaví úplně. Do té doby jí budou dávat povzbuzující injekce, aby jí bylo alespoň trochu lépe.

Když ji pustili z lůžka a trošku se sebrala, tak začala dělat věci, které před tím nikdy nedělala a říkat lidem věty, které se před tím neodvážila vyslovit ze strachu z odsouzení. Teď, když věděla, že umře, jí to bylo jedno. A najednou začala pociťoval chuť žít. Cosi se změnilo. Vědomí smrti v ní probudilo touhu po životě. A nejen u ní. V léčebně všichni pacienti věděli, co Veronika prožila a že brzy umře. Se smrtí se zde setkávali poměrně často, ale ne u takhle mladého a krásného děvčete.

Veronika si každý večer uskutečňovala svůj sen: hrála na klavír. Nejdříve jen tak pro sebe a později pro schizofrenního Eduarda, zahradu, hvězdy, měsíc a hory v dáli.

Poslední večer před koncem termínu, který jí lékař stanovil, spolu s Eduardem ruku v ruce utekli do centra města. Zašli si do restaurace na honosnou večeři, popili značkové víno a k ránu se zašli podívat na hradby, kde společně usnuli. Brzy ráno je probudil hlídač hradu a považujíce je za bezdomovce vyzval je k odchodu do městské noclehárny. Byl totiž listopad a to je v Slovinsku pořádná zima. Eduard se probral jako první. Myslel si, že Veronika již není mezi živými. Najednou se její víčka pohnula a ona otevřela oči. Oba to považovali za zázrak a byli rádi, že mají den života navíc. Mezitím v léčebně zjistili, že jim dva pacienti chybí. Doktor měl o incidentu napsat hlášení, ale když zjistil, o koho se jedná, tak se usmál a byl rád, že jeho pokus s Veronikou vyšel. Zase má touhu žít. A svůj čin snad už v budoucnu nezopakuje.

Když totiž Veroniku přijímal, tak se rozhodl vyzkoušet na ní svou teorii o léčbě. Každý den jí dával injekci Fenotalu, léku, který dokáže v těle nasimulovat srdeční záchvat, a Veronice řekl, že má jen pět dní života. Léčba spočívá v tom, že vědomí smrti podněcuje touhu žít. Teď ho jen trochu trápilo svědomí, že Veronice neřekl pravdu, než s Eduardem utekla.

Česká vydání

  • Veronika se rozhodla zemřít, překlad Pavla Lidmilová, Argo, 2000
  • Veronika se rozhodla zemřít, překlad Pavla Lidmilová, Argo, 2002
  • Veronika se rozhodla zemřít, překlad Pavla Lidmilová, Argo, 2016
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.