Velký binokulární dalekohled

Původní idea hvězdárny pochází z 80. let 20 století. V této době byla na Arizonské univerzitě založena laboratoř pro výrobu velkých monolitických zrcadel, která byla pro dalekohled navržena. Původně byla výstavba dalekohledu vedená jako "Projekt Columbus", zamýšlený k realizaci u příležitosti 500 let od objevení Ameriky. Vzhledem k uvedení dalekohledu do provozu až po roce 2000 došlo k přejmenování na LBT. Výstavba dalekohledu započala v roce 1996, dalekohled byl oficiálně uveden do provozu v roce 2005.

Na výstavbě a provozu dalekohledu se podílejí vědecké instituce z USA, Itálie a Německa. Výše jejich podílu odpovídá výši přidělených nocí.

• Arizona (25 %) - AZ
  • Arizonská univerzita – Tucson
  • Arizona State University – Tempe
  • Northern Arizona University – Flagstaff
• Německo (25 %) - LBTB
  • Landessternwarte – Heidelberg
  • Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam – Potsdam
  • Max-Planck-Institut für Astronomie – Heidelberg
  • Max-Planck-Institut für Extraterrestrische Physik – Munich
  • Max-Planck-Institut für Radioastronomie – Bonn
• Itálie (25 %) – INAF
  • Instituto Nazionale di Astrofisica
• Research Corporation for Science Advancement (12,5 %) – RC
  • Ohio State University
  • University of Notre Dame
  • University of Minnesota
  • University of Virginia
• Ohio State University (12,5 %) – OSU

Opticky se jedná o Gregoryho dalekohled. Příchozí světlo se od primárního zrcadla borisilikonové voštinové konstrukce o průměru 8,4 metru odráží do sekundárního zrcadla (nebo směřuje přímo do kamery umístěné na sklápěcím rameni). Sekundární zrcadlo může být buďto pevné, nebo deformovatelné pro adaptivní optiku. Dále je možné paprsek směřovat buďto do přímého ohniska umístěného za primárním zrcadlem, nebo přes terciární zrcadlo do instrumentálních štěrbin umístěných po straně primárního zrcadla.

Dalekohled je v provozu mimo monzunové období, tedy od půlky září do poloviny července. Přes monzunové období se na dalekohledu provádí údržba. Toto provozní schéma je běžné u většiny dalekohledů umístěných v Arizoně.

Dalekohled je přímo ovládán z řídicího pracoviště na dalekohledu. Případně může být ovládán ze vzdáleného stanoviště na Stewardově hvězdárně.

Podobně jako u MMT je použita koncepce oddělené budovy vlastního dalekohledu. Budova rotuje na železničních podvozcích, dalekohled nezávisle plave na hydrostatických ložiskách. Vzhledem k tomu, že dalekohled není možné v budově otáčet, je dalekohled vybaven třmeny. Ty v případě, že dojde k porušení synchronizace, narazí do budovy a pohyb dalekohledu se tak zastaví. Motory na budově jsou navrženy tak, aby v tomto případě otáčely současně i dalekohledem.

Dalekohled se nalézá v oblasti chráněné pro výskyt endemického druhu veverek. Návštěvy na dalekohledu musí mít povolení lesní správy a návštěvníci se musí před návštěvou seznámit s pravidla ochrany a svoje seznámení stvrdit podpisem.

Jelikož se dalekohled nachází v lesní zóně, v okolí dalekohledu může dojít k rozsáhlým lesním požárům. Dva velké lesní požáry, které se dostaly do blízkosti dalekohledu, se vyskytly v roce 2004 a 2017. Dalekohled požáry nebyl poškozen.

Na dalekohledu je umístěno několik přístrojů. Celý dalekohled je koncipován poněkud neobvykle s několika ohnisky, která lze pomocí přenastavení optických prvků měnit. Pozorovatelé mohou volit mezi primárním ohniskem, sekundárním přímým ohniskem a zalomeným terciárním ohniskem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Velký binokulární dalekohled na Wikimedia Commons