Velký Svatobernardský průsmyk
Velký Svatobernardský průsmyk je nejnižším sedlem v hřebeni mezi dvěma nejvyššími alpskými horami Mont Blanc a Monte Rosa. Prochází jím státní hranice mezi Švýcarskem a Itálií.
Velký Svatobernardský průsmyk Col du Grand-Saint-Bernard, Colle del Gran San Bernardo | ||
---|---|---|
Základní informace | ||
Pohoří | Západní Alpy | |
Skupina | Walliské Alpy | |
Průjezdnost | silnice v létě vede přes sedlo, tunel pod sedlem je průjezdný celoročně | |
Výška sedla | 2473 m n. m. | |
Poloha | ||
sever | jih | |
Stát | Švýcarsko | Itálie |
Valais | Údolí Aosty | |
Město | Martigny | Aosta |
Povodí | Dranse d’Entremont | Dora Baltea |
Velký Svatobernardský průsmyk | ||
Souřadnice | 45°52′12″ s. š., 7°10′19″ v. d. |
Průsmykem prochází stará úzká silnice, která je pro automobilový provoz otevřená jen v létě. Využívá se téměř výhradně pro turistické účely[1]. Hlavní silnice pro dálkovou dopravu vede od roku 1964 placeným tunelem pod průsmykem a je v provozu celoročně.
Historie
Průsmyk byl známý již v době bronzové, v antice přes něj vedla římská horská silnice. Keltští bojovníci přes něj přešli roku 390 před naším letopočtem, když obsazovali severní Itálii. Traduje se, že v roce 218 před naším letopočtem přešel přes průsmyk vojevůdce Hannibal se svým vojskem při vojenském manévru v rámci Punských válek. Téměř jisté však je, že Alpy překročil přes nižší sedlo Col de Montgenevre, případně Col du Mont Cenis. Hospic svatého Bernarda pod sedlem byl otevřen roku 1049 jako ubytovna a stravovna pro cestující na nebezpečné trase. Později se tu začaly chovat tažní psi plemena bernardýn. V roce 1800 přešla průsmyk Napoleonova francouzská armáda do Itálie.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Velký Svatobernardský průsmyk na Wikimedia Commons
- Velký Svatobernardský průsmyk na www.dangerousroads.org (anglicky)