Velká zvonice lávry

Zvonici navrhl německý barokní architekt Gottfried Johann Schädel. Výstavba byla zahájena v roce 1731, ale doprovázela ji řada komplikací, kvůli kterým se značně protáhla, a sice do roku 1745. Na starost ji mělo na 28 dělníků a mistrů, ale v některých letech pouze 12. Potýkala se s nedostatkem finančních prostředků nebo stavebních materiálů. Situaci ještě zhoršilo zemětřesení v roce 1741, kvůli kterému se na zdech rozestavěné zvonice objevily první praskliny a bylo nutné stavbu urychlit.[6][8]

Je to cihlová osmiboká čtyřpatrová věž s pozlacenou kupolí, ukončená rovněž zlaceným a 3,75 metrů vysokým křesťanským křížem, díky kterému atakuje výšku 96,52 metrů. Základy ze žulových desek sahají do hloubky větší než 7 metrů. Přízemní část (podnož), tedy nejnižší úroveň věže, má průměr 28,8 metrů a tloušťku stěn 8 metrů. Věž je ozdobena mnoha architektonickými sloupy: nad podnoží nejprve 32 dórskými sloupy (osmkrát po čtyřech, mezi okny) a v úchytu vrstvy je vlys s krajkovými triglyfy a metópa zdobená květinovými růžicemi, na třetí úrovni 16 iónskými sloupy a na čtvrté 8 korintskými sloupy (přesněji osm zkompletovaných sloupů po třech, tj. celkem 24) se zlacenými dvouhlavými orly s rozpětím křídel 2,5 metru. Každá vyšší úroveň je užší než průměr té spodní, na které stojí. První patro se zvedá do výšky 12,44 metrů, druhé 16,15 metrů, třetí 17,98 metrů a poslední čtvrté do výšky 22,42 metrů, každé z nich má svou vlastní výzdobu a účel. Stropy jsou klenuté, zděné konstrukce vyztuženy železnými táhly a kotvami. Stěny zvonice jsou natřeny žlutě, řádové prvky a orámování bíle, dekorativní detaily vlysů modře. Na stavbu bylo spotřebováno téměř pět milionů cihel různých tvarů a velikostí (přesně asi 4 964 000).[1][2][3][4][8][9][10]

Zvonice byla postavena v roce 1745 a za více než 250 let své existence musela být nesčetněkrát opravována či restaurována, o čemž svědčí i letopočty nad jejím vchodem:

• 1782 – generální oprava s pozlacením
• 1825 – zhotovena kompletní nová omítka
• 1879 a 1895 – běžné pravidelné opravy
• 1894 – původní kovové vstupní dveře nahrazeny novými, avšak identickými, vyrobenými v ateliéru F. Walkera
• 1919 až 1920 – zvonice byla poškozena střelami a musela být opravována
• 1941 – zvonice byla poškozena při výbuchu nedaleko ležící katedrály, opravy trvaly 20 let
• 1947 až 1949 – opravena střecha, nové schodiště
• 1957 až 1962 – opraveny některé prvky konstrukce, restaurována fasádní výzdoba, schodiště, oplocení, vyhlídkové patro, zlacení (použito 3,275 kg zlata)
• 1976 až 1980 – opravená a znovu natřená fasáda
• 1996 až 1999 – opravená a znovu natřená fasáda (původní bílou barvou, ozdobné prvky modrou).

Počátkem roku 2010 došlo k posledním kompletním opravám, během nichž bylo zpevněno zdivo sloupů a říms, a některé kovové nosníky vyztuženy. Zrekonstruován byl také kříž zvonice.[8][10]

Ve třetím patře je k dispozici vyhlídka, která je od března 2015, po celkem 10 letech (z toho pět let se nacházela v nevyhovujícím stavu a dalších pět let trvala oprava), znovu zpřístupněna turistům.[11] Vchod do věže se nachází na východní straně a na vyhlídkové patro se lze dostat pouze pěšky, přičemž je potřeba zdolat nejméně 174 schodů – 150 dřevěných, 24 betonových.[8] Až na samotný vrchol vede celkem asi 374 schodů.[9][10] Otevřena je každý den od 9.30 do 17.00 hodin. K roku 2015 činilo vstupné 35 UAH, pro studenty nebo důchodce 15 UAH.[10][11]

Nabízí panoramatický rozhled na Kyjev z ptačí perspektivy. Za příznivého počasí lze vidět do vzdálenosti 25–30 km. Směrem na sever a severozápad nelze přehlédnout Chrám svaté Sofie (případně Žofie), Chrám svatého Michala, Národní umělecké muzeum Ukrajiny, Mariinský palác či Dům s chimérami. Na západ kupříkladu Římskokatolickou katedrálu svatého Mikuláše, Kyjevskou pevnost (historický památkový komplex ruského opevnění) a řadu mrakodrapů, nejvyšších budov v zemi; Carnegie Center Tower, Jack House, Parus Business Center či Gulliver. Při pohledu na jih lze spatřit například monumentální, společně s podstavcem 102 metry vysokou sochu z nerez oceli nazvanou Památník vlasti, nebo jeden z nejstarších klášterů ve městě Vydubycký monastýr.

Dříve bylo ve třetím patře zavěšeno několik zvonů, které však byly odstraněny. Kupříkladu v roce 1786 nesly masivní dřevěné trámy 10 zvonů, ale mohlo jich zde být až 13. Původní hlavní zvon Успенський („Nanebevzetí“) měl celkovou hmotnost jednu tunu a byl odlit v roce 1732. Nechal jej zhotovit Ivan Fjodorovič Motorin (1660–1735), syn Fjodora Dmitrijeviče Motorina (1630–1688), jehož věhlasná továrna vyráběla zvony pro mnoho moskevských klášterů a kostelů.[1][6][8]

Z 18. století se zachovaly pouze tři malé zvony, pojmenované např. Безіменний („Bezejmenný“) nebo Вознесенський („Nanebevstoupení“).[1][2][3][9][10] V roce 2014 bylo třetí patro doplněno o sedmitunový zvon nesoucí název Всіх Святих („Všichni svatí“). Dnes jich je zde zavěšeno celkem asi devět.[8][10]

První hodinové zvonkohry byly zavedeny v roce 1744. Instaloval je mistr Pavel Čerňavský a vydržely 14 let. Nyní jsou v posledním čtvrtém patře umístěny celkem 4,5 tunové bicí hodiny kyvadlového typu vyrobené v roce 1903, bez ciferníků (původně měly být čtyři 2,5 metrové černé ciferníky s pozlacenými čísly a ručičkami, ale tento návrh nakonec neprošel). Tyto hodiny se od své instalace v prosinci 1913 zastavily pouze jednou. Stalo se tak v září 1941, kdy byla nedaleko ležící katedrála (Nanebevzetí Panny Marie) zničena silnou explozí armádními silami během druhé světové války. Po opravách, které byly kompletně hotové až v roce 1961, přičemž hodiny začaly fungovat již v září 1947, se už poté nikdy neporouchaly. Mechanismus hodin je velmi přesný, ale ovlivnit jejich funkčnost mohou méně příznivé podmínky. Přesnost je tedy dána ročním obdobím: v zimě je jejich chod pomalejší. Hodiny odbíjí každou čtvrthodinu a jejich stroj se jednou týdně přetáčí.[1][2][3][4][9][10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká zvonice lávry na Wikimedia Commons
• Киево-Печерская лавра (4k Ultra HD) - YouTube (video se záběry zvonice a blízkého okolí, 2019)