Velká výstava německého umění

Velká výstava německého umění (německy Große Deutsche Kunstausstellung, zkráceně GDK) proběhla v letech 1937–1944 celkem osmkrát, a to ve zvláště k tomuto účelu vybudovaném Domě německého umění v Mnichově. Muzeum zahájilo svou činnost 18. července 1937 právě uspořádáním prvního ročníku Velké výstavy, která prezentovala národně socialistické umění. To vycházelo především z realismu 19. století a nacisté je prohlašovali za vyvrcholení "dlouholeté skutečné německé umělecké tradice". Na výstavách se objevovaly především malby, grafiky a sochy. Tematická skladba děl měla do jisté míry i propagandistický záměr. Kromě běžných portrétů, krajin, rustikálních témat, aktů či mytologických scén zde byly značně zastoupeny politické a vojenské náměty, jako portréty nacistických vůdců, díla odrážející životní realitu nacismu, vyobrazení vojáků či válečné výjevy.

Dům německého umění v Mnichově na fotografii z časopisu NS-Frauenwarte z roku 1939

Výstava, zabírající přízemí, první patro a dvě dvoupatrové slavnostní síně (Ehrenhalle) situované uprostřed budovy, se deklarovala jako nejdůležitější kulturní počin v nacionálně socialistickém Německu a byla koncipována především jako prodejní. Výtvarníci zde směli soustředit více svých děl (zpravidla maximálně deset), přičemž mezi nimi mohlo být i několik neprodejných prací. Během výstavy bylo jednomu vybranému umělci umožněno rozsáhleji se prezentovat ve zvláštní přehlídce (Sonderschau).

Organizační a technické záležitosti spjaté s přípravou výstav zajišťoval Dům německého umění (Nový skleněný palác) (Haus der Deutschen Kunst – Neuer Glaspalast) coby veřejnoprávní instituce, uměleckou stránku věci pak řídil pověřenec prezidenta Říšské komory pro výtvarné umění (Beauftragter des Präsidenten der Reichskammer der bildenden Künste) jmenovaný Adolfem Hitlerem.

Do roku 1940 výstavy trvaly zhruba 3-4 měsíce, v pozdějších letech pak byly konány zpravidla od července až do uspořádání dalšího ročníku, tedy prakticky celý rok. Otevřeno bylo denně, včetně nedělí a svátků, od 9 do 18 hodin. Práce, prodané během výstav, mohly být nahrazeny jinými „hodnotnými díly“. Jako smluvní partner při prodeji fungoval samotný Dům německého umění. Fotografování a kopírování vystavených prací se během výstavních hodin vůbec nepovolovalo, avšak od roku 1943 bylo po předchozím schválení umožněno pro tiskové účely.

Výstavy měly značnou návštěvnost, například roku 1937 GDK navštívilo zhruba 600.000 lidí a v roce 1942 dokonce 847.000 návštěvníků.[1][2]

Den po zahájení prvního ročníku GDK byla 19. července 1937 pro ukázku v té době odsuzovaného umění uspořádána putovní výstava Zvrhlé umění (Entartete Kunst), nejprve v Dvorské zahradě v Mnichově.[3]