Velká pinka na Komáří hůrce

Velká pinka na Komáří hůrce je pozůstatkem starých důlních děl na Komáří hůrce v Krušných horách, ve kterých se těžily rudy cínu. Nachází se severně od vrcholu kopce v katastrálním území Fojtovice u Krupky. Svou hloubkou a rozsahem patří mezi největší pinky v Česku. Od roku 2014 je chráněna jako kulturní památka.[1]

Velká pinka na Komáří hůrce
Základní údaje
Typ díla	hlubinný důl
Hornina	greisen
Minerály	kasiterit chalkopyrit pyrit
Poloha
Stát	Česko Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Teplice
Obec	Krupka
Souřadnice	50°42′28,92″ s. š., 13°51′22,2″ v. d.
Velká pinka
Kód památky	105389 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pinka se nachází v centru bývalého důlního revíru Komáří hůrka.[2] První písemná zmínka o dolování v této lokalitě pochází z roku 1416,[3] ale hlavní období těžby spadá do osmnáctého až počátku devatenáctého století. Na jejím místě se nacházelo greisenové těleso s rozměry 140 × 45 metrů, které bylo postupně odtěženo řadou povrchových i hlubinných dolů. Mezi těžené minerály patřil zejména kasiterit, chalkopyrit a pyrit.[2] Povrchová těžba byla na Komáří hůrce možná, protože jednotlivé minerály se nesoustředily do žil jako v jiných ložiscích okolo Krupky, ale nacházely se rozptýleně v horninovém masívu. Hlubinou těžbu horníci zahájili až po vytěžení povrchových zásob. Vznik pinky je kladen do období baroka, kdy došlo k propadu a propojení novějších a starších důlních děl. Na mapách z devatenáctého století je už pinka vyznačena.[4]

Pinka má oválný půdorys s rozlohou 5000 m². Její okraj lemuje nevýrazný snížený ochoz, který může být pozůstatkem povrchově vytěženého prostoru. Obtížně přístupné členité dno se nachází v hloubce 75 metrů a minimálně jeho část vznikla propadem vytěžených prostor.[2]

Nejstarším známým důlním dílem, které podfáralo pinku už na konci patnáctého století, byla dědičná štola Dürrholz. Později byly vyhloubeny také štoly Antoni I, Antoni II, Josef a Martin. Nejmladším dílem byla štola 5. květen vyražená po druhé světové válce. Největším dolem, který fungoval u jihozápadního okraje pinky, byl důl Glatz (též Göpelschacht, česky Žentourová šachta) z osmdesátých let sedmnáctého století, který dosáhl hloubky až 200 metrů. Důl byl částečně obnoven při geologickém průzkumu v letech 1955–1960, ale jeho jediným viditelným pozůstatkem je odval v zatáčce silnice pod vrcholem Komáří hůrky. V blízkosti byly také například Důl Müntzer nebo Nikolai, ale další relikty důlních děl seřazených ve směru severovýchod–jihozápad se nacházejí severozápadně od Velké pinky.[2]