Vejcožrout africký

Vejcožrout africký (Dasypeltis scabra) je druh hada z čeledi užovkovitých (Colubridae) a rodu vejcožrout (Dasypeltis). Druh popsal Carl Linné roku 1758. Areál výskytu tohoto druhu se podle tradičního pohledu táhne od Egypta až do Jihoafrické republiky. Izolované populace zasahují až na Arabský poloostrov. Pro přesné vytyčení areálu výskytu je nicméně nutný další výzkum taxonomických a distribučních rozdílů v rodu Dasypeltis, některé populace považované za vejcožrouta afrického totiž mohou být ve skutečnosti jinými druhy.[2]

Vejcožrout africký
Vejcožrout africký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	šupinatí (Squamata)
Podřád	hadi (Serpentes)
Čeleď	užovkovití (Colubridae)
Rod	vejcožrout (Dasypeltis)
Binomické jméno
Dasypeltis scabra (Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vejcožrout africký se může vyskytovat v různorodých biotopech, od suchých areálů po lesy.[2] Aktivní je především v noci. Je to menší druh hada s úzkou hlavou, měří na délku 60 až 110 cm. Zbarvení může být variabilní a je doplněné skvrnami. Vejcožrout africký je známý pro svou úzkou potravní specializaci, živí se totiž výhradně ptačími vejci. Vykrmuje se během období, kdy ptáci hnízdí, a během zbytku roku pak nemusí přijímat potravu. Velcí dospělci mohou pozřít až vejce do velikosti slepičího.[3] Pro konzumaci takto velké tuhé potravy se hadovi vyvinuly pružné čelisti se zakrnělými zuby, díky kterým může had polknout vejce třikrát větší, než je průměr jeho hlavy.[3] Po polknutí je vejce v hrdle rozbito specializovanými obratli, výživný obsah had polkne a skořápku vyvrhne.[3] Samice klade dvě snůšky, ve kterých může být 6 až 25 vajec.[2] V zajetí se může vejcožrout africký dožít věku přes 22 let.[4]

Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je vejcožrout africký hodnocen jako málo dotčený druh, převážně pro toleranci množství biotopů a také široký areál výskytu. I přesto se nicméně objevuje úbytek druhu následkem ztráty přirozeného prostředí nebo pronásledování pro obchod se zvířaty.[2]