Vazba delta

Vazba delta (δ) je kovalentní vazba, při níž dochází k překryvu čtyř laloků jednoho a čtyř laloků druhého atomového orbitalu. Tento překryv vede ke vzniku molekulového orbitalu se dvěma uzlovými rovinami obsahujícími mezijadernou osu a procházejícími oběma atomy.[1][2][3][4]

Tvorba vazby δ dvou d orbitalů
Trojrozměrný model vazby δ u Mo2

Řecké písmeno δ v označení tohoto typu vazby odkazuje na atomové orbitaly d, jelikož je orbitalová symetrie vazby δ stejná jako u obvyklého (čtyřlalokového) orbitalu d. Tento typ vazby vytvářejí prvky, které mají ve valenčních orbitalech obsazené d orbitaly, jejichž energie je dostatečně nízká na to, aby mohly být zapojeny do kovalentní vazby; mezi sloučeniny s vazbou delta patří například organické sloučeniny přechodných kovů. Některé sloučeniny rhenia, molybdenu a chromu mají ve svých molekulách čtverné vazby, které se skládají z jedné vazby sigma, dvou vazeb pí a jedné vazby delta.

Symetrie vazebného orbitalu δ se liší od symetrie protivazebného orbitalu π, u něhož v jedné uzlové rovině leží mezijaderná osa, zatímco druhá rovina je na mezijadernou osu kolmá.

Označení δ zavedl roku 1931 Robert Sanderson Mulliken.[5][6] První sloučeninou, u níž byla taková vazba nalezena, se stal oktachlordirhenan draselný. Roku 1965 oznámil Frank Albert Cotton, že vazba delta je součástí čtverné vazby v iontu [Re2Cl8]2−.[7]

Vazba delta se také vyskytuje v molekule trikarbonylu cyklobutadienželeza, kde vytváří vazbu mezi d orbitalem železa a čtyřmi p orbitaly cyklobutadienu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delta bond na anglické Wikipedii.

  1. Frank Albert Cotton; Geoffrey Wilkinson. Advanced Inorganic Chemistry. [s.l.]: John Wiley, 1988. (5). Dostupné online. ISBN 0-471-84997-9. S. 1087–1091. (anglicky)
  2. B. Douglas; D.H. McDaniel; J.J. Alexander. Concepts and Models of Inorganic Chemistry. [s.l.]: John Wiley, 1983. (2). Dostupné online. ISBN 9780471895053. S. 137. (anglicky)
  3. J.E. Huheey. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Harper and Row, 1983. (3). Dostupné online. ISBN 9780060429874. S. 743–744. (anglicky)
  4. G.L. Miessler; S.A. Tarr. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Prentice-Hall, 1998. (2). ISBN 978-0138418915. S. 123–124. (anglicky)
  5. William B. Jensen. The Origin of the Sigma, Pi, Delta Notation for Chemical Bonds. Journal of Chemical Education. 2013, s. 802–803. Bibcode 2013JChEd..90..802J. (anglicky)
  6. Robert Sanderson Mulliken. Bonding Power of Electrons and Theory of Valence. Chemical Reviews. 1931, s. 347–388. (anglicky)
  7. Frank Albert Cotton. Metal–Metal Bonding in [Re2X8]2− Ions and Other Metal Atom Clusters. Inorganic Chemistry. 1965, s. 334–336. (anglicky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.