Vatikánský apoštolský archiv

Vatikánský apoštolský archiv (do října 2019 Vatikánský tajný archiv, latinsky Archivum Secretum Apostolicum Vaticanum[1] či Archivum Secretum Vaticanum,[2] italsky Archivio Segreto Vaticano[3]) je ústřední vatikánský archiv, který zajišťuje zachování veškeré písemné produkce Svatého stolce. Za začátek archivu je považován rok 1612, kdy byl jmenován stále ještě v rámci vatikánské knihovny kustod archivu. K určitému osamostatnění došlo v roce 1630, nicméně dosud je v čele archivu prefekt podřízený kardinálovi archivářovi, respektive bibliotékářovi vatikánské knihovny. Archiv byl až do 19. století prakticky nepřístupný. Přesto bylo některým badatelům studium archiválií umožněno. Prvním českým badatelem byl František Palacký v roce 1837[4], který zde prohlédl 43 registrů a opsal 4500 regest.[5] K otevření pro širokou odbornou veřejnost došlo až v roce 1881 za Lva XIII. a to přes odborné historické ústavy, jaké si v Římě založila řada zemí. Rakouský historický ústav byl založen roku 1883 a jako první český badatel na něm působil Josef Šusta od roku 1896. Takto má např. nyní Česko svůj Český historický ústav v Římě).

Znak Vatikánského tajného archivu

Díky významu a rozsahu papežské kanceláře ve středověku zachovává archiv znamenité podklady pro dějiny téměř celé Evropy, ačkoliv utrpěl nejednu citelnou ztrátu, naposledy za Napoleona.

Při archivu působí také škola zaměřená na archivnictví a některé pomocné historické vědy Scuola Vaticana di Paleografia, Diplomatica e Archivistica.