Vasilij Erošenko
Vasilij Erošenko (12. ledna 1890 – 23. prosince 1952) byl ruský spisovatel esperanta, nevidomý, přes svoji slepotu procestoval velkou část světa, hlavně Čínu a Japonsko. Psal japonsky a přednášel ruskou literaturu na pekingské univerzitě.
| Vasilij Erošenko | |
|---|---|
 Vasilij Erošenko (1920) | |
| Narození | 12. ledna 1890 Obuchovka |
| Úmrtí | 23. prosince 1952 (ve věku 62 let) Obuchovka |
| Povolání | básník, spisovatel, esperantista, učitel, překladatel, vysokoškolský učitel, hudebník a pedagog |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Je autorem původních děl:
- Ĝemo de unu soleca animo (Povzdech osamělé duše)
- Unu paĝo el mia lerneja vivo (Jedna stránka z mého školního života)
- Turo por falo (Věž na spadnutí)
- Malvasta kaĝo (Úzká klec)
- báseň Ciganino (Cikánka)
- povídky Lumo kaj ombro (Světlo a stín)
- La tundro ĝemas (Tundra vzdychá)
Jeho dílo patří třem literaturám: esperantské, ruské a japonské. Sloh výborný, sentimentální.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Erošenko na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.