Vasilij Alexejevič Bilbasov

Pocházel z poltavské drobné šlechty. Po končení studia na fakultě dějin a filologie Petrohradské univerzity se specializoval na středověká studia a sdílel myšlenky Rankeho. Byl poslán v roce 1863 za vědeckým účelem na dva roky do zahraničí. Po návratu v roce 1866 působil jako profesor obecné historie na Petrohradské univerzitě. V roce 1867 byl zvolen radou kyjevské univerzity sv. Valdimira na místo docenta a vyučoval zde až do roku 1871.[1]

V roce 1871 se přestěhoval do Petrohradu, kde po dobu 12 let editoval noviny svého tchána – Hlas. [2]Publikace reflektovala názory a ambice mírně liberální části ruské společnosti, bránila potřebu postupného pokračování iniciovaných reforem. Po ukončení Hlasu v roce 1883 se Bilbasov věnoval sběru dosud neznámých dokumentárních materiálů o historii vlády Kateřiny II. a jejich zpracování. V osmdesátých letech 19. století publikoval v Ruských starých časech sérii článků o různých aspektech její vlády. V roce 1890 byl vydán první svazek díla Historie Kateřiny II. Bilbasovova studie vrhla světlo na dříve zakázaná témata, jako jsou vztahy císařovny s oblíbenci, spolu s přesnými psychologickými náčrty a historickými anekdotami. Druhý svazek v roce 1891 byl zakázán cenzurou. Do roku 1896 vyšly dva další díly ale tento magnum opus zůstal nedokončený. Vydal také dvoudílnou studii o Cyrilovi a Metodějovi a první ruskou biografii Jana Husa.

Bilbasov zemřel v roce 1904 na Kravského dače v Pavlovsku. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Petrohradu.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бильбасов, Василий Алексеевич na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Alexejevič Bilbasov na Wikimedia Commons