Vary

Archeologické nálezy dvou pokladů doby bronzové a mladší doby železné svědčí o osídlení území na konci 2. a začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem.[1]

Na soutoku řeky Tisy a Boržavy stál pravděpodobně už od 11. století do 13. století hrad. Během válek byl rozbořen, v historických pramenech je zmiňován ještě v roce 1320.

První písemná zmínka o osadě Vary pochází z roku 1324, kdy území osídlili Maďaři. Ve 14. století se staly královským městem, jehož majitelkou byla královna Alžběta Bosenská. Královským dekretem byly Varům uděleny výsady vlastnit pozemky a lesy, výsada samosprávy a soudu, vybírání kněze i vlastnit mlýn.

V první polovině 15. století patřila obec pod panství hradu Mukačevo. V tomto období byl postaven opevněný kamenný kostel. Od druhé poloviny 15. století do 17. století se majitelé často měnili. V 16. století obyvatelé Varů přešli k protestantismu. V roce 1657 byla obec spolu se sousední obcí Bene vypleněna polskými vojsky. Kostel byl natolik zničen, že už nebyl obnoven. V roce 1660 Vary zničili Turci.

Ve druhé polovině 17. století se rozvíjela řemesla, hlavně zpracování kůže a obuvnictví.

V roce 1711 bylo potlačeno protihabsburské povstání vedené Františkem II. Rákócsim, Vary se dostaly pod správu státu a v roce 1726 byly v majetku rakouského hraběte Schönborna.

V roce 1862 žilo v obci 2162 obyvatel, z 60 řemeslníků a obchodníků bylo např. šest kovářů, šest obuvníků, tři truhláři a čtyři krejčí. V osmdesátých letech 19. století se počet obyvatel snížil v důsledku epidemií a emigrací do Ameriky. V roce 1881 měla obec 1948 obyvatel. V roce 1900 zde žilo v 523 domech 2475 lidí. Nástupem průmyslové výroby zanikala řemesla a hlavní obživou se stalo zemědělství.

V roce 1998 a 2001 byla obec značně poškozena povodní. Vesnice byla obnovena a byly postaveny ochranné hráze na řece Boržavě.[2]

Kostel

• Kostel v druhé polovině 17. století byl postaven na základech kostela, který byl postaven v 15. století jako opevněný kostel a zničen po nájezdech polského vojska a Turků. V roce 1593 byl převzat protestantskou církvi. V té době byla postavena i škola. Kostel byl nově postaven na starých základech, které jsou pod novým kostelem. Byla rozšířená loď a přistavěna tříboká apsida. V roce 1795 byla přistavěna zvonice a instalovány věžní hodiny. V roce 1989 byla na zdi kostela upevněna pamětní deska na počest Tomasze Essena, účastníka protihabsburského povstání v letech 1703–1711. Kostel byl částečně v roce 2000 opraven a obnoven.[3]