Vanadyl

Vanadyl, VO²⁺,[1] je kation vanadu, často vytvářející koordinační sloučeniny. Sloučeniny tohoto iontu mají modré zbarvení a jsou paramagnetické. Mezi vanadičitým centrem a O²⁻ se nachází trojná vazba.[2]

Struktura vanadylacetylacetonátu

Kavansit, moinerál obsahující vanadylový kation, s jeho charakteristickou barvou

Snahy o přesný popis vazby ve vanadylovém iontu vedly k rozvoji teorie ligandového pole.[3]

Výskyt

V minerálech

Vanadylový kation je obsažen v minerálech kavansitu a pentagonitu .

Ve vodě

Vanad je prostřednictvím VO²⁺, často společně se sodnými ionty jako NaH₂VO₄, po molybdenu druhým nejrozšířenějším přechodným kovem v mořské vodě.[4] Průměrná koncentrace je okolo 30 nmol/l. Tento ion se také ve větších množstvích vyskytuje v některých minerálních vodách, například prameny okolo hory Fudži jej obsahují až 54 μg/l.[4]

Příklady sloučenin

Oxovanadičité

Vanadylacetylacetonát, VO(acac)₂
Síran vanadylu, VOSO₄·5H₂O

Oxovanadičné

Isopropoxid vanadylu, VO(O-iPr)₃ (iPr = isopropyl)
dusičnan vanadylu, VO(NO₃)₃[5]
chloristan vanadylu, VO(ClO₄)₃

Podobné sloučeniny

pervanadylový ion, VO +
2 ,[1][6]
metavanadičnanový ion, [VO₃] n−
n
orthovanadičnanový ion, VO 3−
4
thiovanadylový ion, VS²⁺
titanylový ion, TiO²⁺
niobyl, NbO²⁺
tantalyl, TaO²⁺

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanadyl ion na anglické Wikipedii.

Gary L. Bertrand; George W. Stapleton; Clause A. Wulff; Loren G. Hepler. Thermochemistry of Aqueous Pervanadyl and Vanadyl Ions. Inorganic Chemistry. 1966, s. 1283–1284. DOI 10.1021/ic50041a048.
H. B. Gray; J. R. Winkler. Living with Oxygen. Accounts of Chemical Research. 2018, s. 1850–1857. DOI 10.1021/acs.accounts.8b00245. PMID 30016077.
C. J. Ballhausen; Harry B. Gray. The Electronic Structure of the Vanadyl Ion. Inorganic Chemistry. 1962-02-01, s. 111–122. Dostupné online. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50001a022.
Dieter Rehder. Bioinorganic Vanadium Chemistry.Chybí název periodika! John Wiley & Sons, 2008, s. 5, 9–10. ISBN 9780470065099. DOI 10.1002/9780470994429.
E. L. Varetti; S. A. Brandán; A. Ben Altabef. Vibrational and electronic spectra of vanadyl nitrate, VO(NO₃)₃. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 1995, s. 669–675. DOI 10.1016/0584-8539(94)00154-4. Bibcode 1995AcSpA..51..669.
Pal Satyanarayan; Rinku Radhika Kasiraman. Mononuclear Pervanadyl (Šablona:Chem) Complexes with Tridentate Schiff Bases: Self-assembling via C–H…oxo and π-π Interactions. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 2001, s. 1631–1637. DOI 10.1002/1521-3749(200107)627:7<1631::AID-ZAAC1631>3.0.CO;2-H.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Bertrand-1] Gary L. Bertrand; George W. Stapleton; Clause A. Wulff; Loren G. Hepler. Thermochemistry of Aqueous Pervanadyl and Vanadyl Ions. Inorganic Chemistry. 1966, s. 1283–1284. DOI 10.1021/ic50041a048.

[2] H. B. Gray; J. R. Winkler. Living with Oxygen. Accounts of Chemical Research. 2018, s. 1850–1857. DOI 10.1021/acs.accounts.8b00245. PMID 30016077.

[3] C. J. Ballhausen; Harry B. Gray. The Electronic Structure of the Vanadyl Ion. Inorganic Chemistry. 1962-02-01, s. 111–122. Dostupné online. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50001a022.

[Dieter-4] Dieter Rehder. Bioinorganic Vanadium Chemistry.Chybí název periodika! John Wiley & Sons, 2008, s. 5, 9–10. ISBN 9780470065099. DOI 10.1002/9780470994429.

[5] E. L. Varetti; S. A. Brandán; A. Ben Altabef. Vibrational and electronic spectra of vanadyl nitrate, VO(NO₃)₃. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 1995, s. 669–675. DOI 10.1016/0584-8539(94)00154-4. Bibcode 1995AcSpA..51..669.

[6] Pal Satyanarayan; Rinku Radhika Kasiraman. Mononuclear Pervanadyl (Šablona:Chem) Complexes with Tridentate Schiff Bases: Self-assembling via C–H…oxo and π-π Interactions. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 2001, s. 1631–1637. DOI 10.1002/1521-3749(200107)627:7<1631::AID-ZAAC1631>3.0.CO;2-H.