Valentin Lebeděv

Otec byl sice tankistou, ale Valentinovi se zalíbila letadla. V roce 1959 se jako sedmnáctiletý seznámil s letouny v orenburském učilišti. Pak se dostal na MAI, tedy Moskevský letecký institut. Ve zdejším aeroklubu začal s létáním, postupně zvládl větrníky, Jaky i vrtulníky. Pak dostal umístěnku do konstrukční kanceláře Sergeje Pavloviče Koroljova. Nejdříve byl ve skupině vyhledávací a pátrací, která vyhledávala v místě přistání pilotní kabiny Sojuzů. Pak jej naučili metodiku zpracovávání kosmické dokumentace. Do oddílu kosmonautů RKK Eněrgija byl zařazen až roku 1972 a už za rok byl jmenován palubním inženýrem a letěl do kosmu. V roce 1975 obhájil na Moskevském leteckém institutu disertační práci a získal titul kandidát věd, v roce 1985 na stejné škole získal titul doktor technických věd. 4. listopadu 1989 byl přeložen do skupiny kosmonautů Akademie věd SSSR.[1][2]

Členem týmu kosmonautů byl do 4. listopadu 1989.

Je ženatý a má jedno dítě.

Do vesmíru letěl poprvé jako palubní inženýr v kosmické lodi Sojuz 13. Start se uskutečnil z kosmodromu Bajkonur, velitelem v lodi mu byl Pjotr Klimuk. Cílem letu na oběžné dráze kolem Země bylo fotografování, různé experimenty, astrofyzikální výzkumy a zkoušky systémů. Bez problémů byl i návrat na Zemi, na padácích v kabině lodi na území Kazachstánu. Let trval 188 hodin.[3]

Podruhé letěl v roce 1982. Zúčastnil se letu kosmické lodě Sojuz T-5 a dlouhodobého pobytu v kosmické stanici Saljut 7.

• Sojuz 13 (18. prosince 1973 – 26. prosince 1973)
• Sojuz T-5 (13. května 1982 – 10. prosince 1982)