Vackovec

Vackovec (německy Watzgenreuth) je osada, část obce Milhostov v okrese Cheb, v Karlovarském kraji. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Milhostova. Je zde evidováno 5 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 26 obyvatel.[3]

Vackovec
Vackovec
Lokalita
Charakterosada
ObecMilhostov
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°8′24″ s. š., 12°27′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel26 (2011)[1]
Katastrální územíVackovec (3,35 km²)
PSČ350 02
Počet domů5 (2011)[1]
Vackovec
Další údaje
Kód části obce94820
Kód k. ú.694827
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vackovec je také název katastrálního území o rozloze 3,35 km2.[4]

Geografie a přírodní poměry
Mofeta Bublák

Téměř zaniklá vesnice se nachází v ploché krajině Chebské pánve při levém břehu řeky Plesné.[5] Geologický podklad tvoří třetihorní sedimenty, převážně písky a jíly.[6] Významným geologickým fenoménem v nivě říčky Plesné jsou vývěry minerálních vod a plynného oxidu uhličitého. Mofetové pole Bublák západně od Vackovce se stalo součástí národní přírodní památky Bublák a niva Plesné vyhlášené v roce 2017.[7][8]

Společně s dalšími mofetovými poli v blízkém okolí představuje oblast nivy Plesné jedno z největších území s výskytem mofet, jako projev postvulkanické činnosti na Chebsku. Mofety Bublák jsou rovněž lokalitou Geoparku Egeria, součásti Česko - bavorského geoparku.[9].

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1304.[10] Koncem 13. století patřil Vackovec pánům z Hartenberka. První písemná zmínka souvisí s Oldřichem z Hartenberka, který prodal část vsi waldsasenskému klášteru. Tuto (Taut) z Hartenberka odkázal druhou část vsi klášteru a Vackovec byl připojen ke klášternímu majetku v okolí Lubů, v jehož rámci tvořil samostatné zboží. S Luby zůstal spojen až do roku 1348, kdy klášter postoupil celý lubský újezd včetně Vackovce Rüdigerovi ze Sparnecku. Během 15. století se vystřídalo více majitelů, některé dvory drželi chebští měšťané. Koncem 15. století vlastnil Vackovec chebský měšťan Hans Ruprecht, jeho potomci až do poloviny 16. století. Roku 1561 připadl Vackovec jako odúmrť Českému království a stal se majetkem dvorské komory. Král Rudolf II. ho roku 1604 propůjčil Jindřichu Domináčkovi z Písnice (1555–1608).[zdroj?] Jeho synové již roku 1612 toto léno převedli na Jiřího Multze z Valdova. V rukou Multzů zůstal do počátku 18. století, poté přešel Vackovec do rukou chebských měšťanů. Ve vsi stálo panské sídlo, vybudované zřejmě ve 14. století, o němž je však první zmínka až z roku 1561. Ještě roku 1701 zde žil Jáchym Arnošt z Hartenberku, který na něm sepsal závěť. Po jeho smrti ovšem rezidenční úloha místní tvrze skončila, neboť majitelé vsi žili již jinde. Není jisté, kolik panských sídel ve Vackovci v průběhu vývoje vzniklo. Existence tvrzi je někdy spojována s věží uprostřed vsi. Je možné, že po jejím zániku byla na jejím místě postavena věž, kterou lze datovat do 16. století. Skládala se z velké čtverhranné věže o dvou patrech, kryté sedlovou střechou a nízkého patrového stavení. Stávala ještě na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, poté však byla zbořena a nedochovalo se z ní nic.[11]

Při jihovýchodním okraji se nachází několik kilometrů dlouhé těleso nedostavěné Sudetské dálnice. Stavba byla zahájena na počátku druhé světové války. Silnice měla po připojení českého pohraničí k nacistickému Německu zajistit lepší dopravní spojení v tzv. Sudetské župě. Výstavbu zahájil slavnostní výkop 7.12.1938, jehož se zúčastnil Rudolf Hess a Konrad Henlein. Koncem dubna 1942 byla výstavba z finančních důvodů zastavena. V poválečné době bylo nedokončené těleso ponecháno svému osudu.[12]

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů Vackovce [13]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 101100936975848444657048212426
Počet domů 12121291011115-86555

Pamětihodnosti
  • Barokní kříž s korpusem Krista, Bolestné Panny Marie a dvěma anděly

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-06-25 [cit. 2009-06-25]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 267.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-25.
  5. Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-06-25]. Dostupné online.
  6. Geologická mapa [online]. Česká geologická služba [cit. 2018-03-18]. Dostupné online.
  7. NPP Bublák a niva Plesné [online]. AOPK ČR [cit. 2018-06-23]. Dostupné online.
  8. Vyhláška č. 105/2017 Sb., Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Bublák a niva Plesné a stanovení jejích bližších ochranných podmínek. In: Sbírka zákonů. 2017. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  9. Bublák [online]. Národní geopark Egeria [cit. 2018-06-25]. Dostupné online.
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 342.
  11. ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze na Chebsku. Cheb: Chebské muzeum, 1998. 255 s. ISBN 80-85018-78-0. S. 229–231.
  12. DAVID, Petr, et al. Velká turistická encyklopedie - Karlovarský kraj. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2010. 221 s. ISBN 978-80-242-2843-3. S. 216.
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 9.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.