VSS Enterprise

Původní plány Virgin Galactic v roce 2008 počítaly s tím, že zkušební lety začnou v roce 2009 a komerční lety přijdou v roce 2011.[10][11] Tento plán se ale nepodařilo dodržet. První bezmotorové letové zkoušky přišly v roce 2010 a první zkušební let se spuštěným raketovým motorem až v roce 2013.

V říjnu 2009 generální ředitel společnosti Virgin Galactic, Will Whitehorn, nastínil program letových zkoušek pro SpaceShipTwo. Testovací program obsahoval sedm fází:

1. Pozemní testování letounu
2. Testování v podvěsu letadla White Knight Two
3. Bezmotorové klouzavé lety
4. Podzvukové lety s pouze krátkým zážehem raketového motoru
5. Nadzvukové atmosférické testy
6. Kompletní suborbitální let do vesmíru
7. Provedení podrobného a zdlouhavého hodnocení s FAA/AST pro prokázání robustnosti a spolehlivosti systému pro získání licence k provozování komerčních letů.[12]

Dne 22. března 2010 letoun SpaceShipTwo, VSS Enterprise, prodělal první zkušební let v podvěsu letadla White Knight Two, VMS Eve.[13] Druhý zkušební let byl proveden 16. května 2010, bylo dosaženo výšky 15,54 kilometru, z této výšky má raketoplán startovat, a let trval téměř pět hodin, aby se usnadnilo testování systému avioniky a tlakování. Poté, „simulovaná kosmická loď“ sestoupila ze startovní výšky.[14] Mezi těmito dvěma lety došlo k úpravě draku raketoplánu SpaceShipTwo přidáním dvou vnitřních žeber, přičemž jedno žebro bylo přidáno dovnitř každého ze dvou svislých stabilizátorů.[15]

Dne 15. července 2010, VSS Enterprise provedl první pilotovaný let. Raketoplán zůstal připojený k VMS Eve a byly provedeny kombinované testy letounu. Let trval celkem 6 hodin a 21 minut. Druhý pilotovaný let VSS Enterprise a VMS Eve se uskutečnil 30. září 2010 a trval přibližně 5 hodin. Jedním z cílů těchto letů bylo zlepšení pilotní způsobilosti a výsledky letů měly ukázat, že systémy zvládnou budoucí mise.

Dne 10. října 2010 proběhl první pilotovaný samostatný klouzavý let VSS Enterprise. Raketoplán byl vypuštěn z VMS Eve ve výšce 13,7 kilometru a po klouzavém letu bezpečně přistál na Mojave Air and Spaceport.[16][17][18] Druhý klouzavý zkušební let se konal 28. října 2010[19] a třetí 17. listopadu 2010.[20] V prosinci 2010 zprávy uvádí, že program letových zkoušek se daří plnit nad očekávání.[21] Čtvrtý zkušební let se konal 13. ledna 2011[22] a pátý a šestý let byl uskutečněn 22. respektive 27. dubna 2011.[23] Poté byla testována návratová konfigurace při letu 4. května 2011, s dalšími lety až do konce května. Dne 9. června 2011 se SS2 nepodařilo během jedenáctého letu oddělit od White Knight Two z důvodu technické závady. Testování pokračovalo s pěti úspěšnými lety v červnu 2011.

V červenci roku 2011, po 15 úspěšných letech byly letové zkoušky na dva měsíce zastaveny a byla provedena plánovaná revize raketoplánu.[24] Testy pokračovaly od konce září 2011, ale při 16. letu piloti na chvíli ztratili kontrolu a byly nuceni přistát v jiné konfiguraci křídla, než bylo plánováno.[25][26] Po tomto testu následovala další přestávka, během které byly namontovány některé části raketového motoru.[27] V červnu 2012 Scaled Composites obdržela od FAA povolení k provádění motorových testů v nadzvukové rychlosti.[28] Letové zkoušky SpaceShipTwo byly obnoveny v červnu 2012.[29]

V září 2012 Virgin Galactic oznámila, že nemotorové podzvukové testy jsou prakticky kompletní. Společnost následně uvedla svůj záměr namontovat hybridní raketový motor a řídicí systém na letoun předtím, než obnoví program letových zkoušek s nainstalovaným raketovým motorem, s cílem znovu charakterizovat klouzavý let kosmické lodi s mírně odlišným rozložením hmotnosti a aerodynamikou.[30] V říjnu 2012 Scaled Composites nainstalovala klíčové součásti raketového motoru a SpaceShipTwo provedla první letové testy s namontovaným motorem v prosinci 2012.[31]

První raketovým motorem poháněný letový test se konal 29. dubna 2013. SpaceShipTwo se na chvíli dostala do nadzvukové rychlosti.[32][33] Richard Branson řekl, že „nemohl jít víc hladce“.

Dne 5. září 2013 byl proveden druhý motorový let SpaceShipTwo. Při něm byla překročena rychlost zvuku a bylo dosaženo rychlosti mach 1,43 a raketoplán vystoupal do výšky přes 21 km nad Mohavskou Poušť a sestoupil se sklopenými křídly.[34] Kosmonautický novinář Doug Messier uvedl, že „z motoru vystupoval bílý dým, ne černý, který byl vidět při dubnovém letu“.[35]

Dne 10. ledna 2014 se třetí poháněný let vyšplhal výše než předchozí lety, testoval nový povrch na ocasních plochách a další systémy.

Nehoda

Tým NTSB kontroluje zadní části VSS Enterprise

Dne 31. října 2014 se VSS Enterprise za letu rozpadla během motorového testu nad Mohavskou pouští.[44][45][46] Let probíhal hladce, Enterprise se odpoutala od nosiče WhiteKnightTwo a zažehla motor ve výšce 15 kilometrů. Ale asi v 60. až 90. sekundě letu se vyskytla anomálie, která měla za následek zničení lodi. Velící pilot, Peter Siebold, opustil raketoplán a bezpečně přistál na padáku, zatímco druhý pilot, Michael Alsbury, havárii nepřežil.

Národní rada pro bezpečnot dopravy provedla nezávislé vyšetřování nehody. V červenci 2015 komise vydala zprávu, která poukazovala na špatný návrh, špatný pilotní výcvik, nedostatečný federální dohled a potenciálně úzkostlivého druhého pilota bez posledních letových zkušeností jako důležité faktory při havárii.[47] NTSB zjistila, že havárie byla výsledkem předčasného uvolnění pojistek křídla a ta se působením aerodynamiky i přes odpor hydrauliky sklopila. Nicméně, NTSB také vyčítala nedostatečná opatření, která by zamezila lidské chybě.

• 
  Stavba VSS Enterprise v roce 2008
• 
  VSS Enterprise v podvěsu VMS Eve
• 
  VSS Enterprise za letu v podvěsu VMS Eve

• Burt Rutan
• Vesmírná turistika
• VSS Unity
• VMS Eve