VKA-23

Kluzák navrhl v roce 1958 Pavel Cybin z OKB-256 na objednávku Sergeje Pavloviče Koroljova, který jej zamýšlel vynášet svou právě testovanou raketou R-7. Raketoplán měl dostat první lidi do vesmíru a následně být využíván pro vojenské špionážní účely. Familiární název Lapotok získal pro svůj zvláštní tvar připomínající tradiční lýkové boty láptě, používané na ruském venkově.[1]

Kvůli velkým technickým potížím byl ale nakonec projekt v říjnu 1960 zastaven. Hlavním důvodem byla značně podceněná tepelná ochrana a dalším pak rychle pokračující a slibné zkoušky kosmické lodi Vostok a návratové špionážní družice Zenit.[1]

Byl to malý jednomístný raketový kluzák s hmotností 3,5 t a rozměry 9 m x 1,7 m x 3 m. Rozpětí křídel, které se měly vyklápět až po snížení vysoké sestupové rychlosti na 500 až 600 m/s, bylo 7,5 m. Toto rozpětí poskytlo nosnou plochu 8,7 m². Trup i křídla byla z oceli a trup měla tepelně chránit 100 mm silná vrstva křemíku a 70 mm vrstva jemných uhlíkových vláken. Příď měla být chlazená tekutým lithiem a náběžné hrany křídel vzduchem. Při zkouškách se však tato tepelná ochrana ukázala jako velmi nedostatečná. Letoun měl být vynášen do výšky 300 km. Pilot ve skafandru měl k dispozici pouze stísněný prostor a malá okénka na stranách, na předním okně byl astroorientační přístroj. Sedačka byla katapultovací.[1]

Cybin po zrušení projektu přešel do vývojového týmu OKB-1, který pracoval právě na Vostoku a Zenitu, k jejichž vývoji tak i přispěl. Dalším sovětským projektem na raketoplán byl projekt nepilotovaného raketoplánu Kosmoplan N714-295 s ambicí letět k Marsu i k Venuši a zpět, jenž také nebyl dokončen.[1]