Vřesna

Vřesna (Myrica) je rod rostlin z čeledi vřesnovité. Jsou to opadavé dřeviny s jednoduchými střídavými listy a drobnými bezobalnými květy v jehnědovitých květenstvích. Rod zahrnuje jen 2 druhy. Vřesna bahenní se vyskytuje v severní a západní Evropě, druh Myrica hartwegii je endemit pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. V minulosti bylo do rodu Myrica řazeno okolo 50 druhů, z nichž většina byla na základě výsledků molekulárních studií přeřazena do samostatného rodu Morella (voskovník).

Vřesna
Vřesna bahenní (Myrica gale)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďvřesnovité (Myricaceae)
Rodvřesna (Myrica)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Porost vřesny bahenní v Polsku

Vřesna bahenní je občas pěstována jako sbírková dřevina v botanických zahradách. V minulosti sloužila též k aromatizaci piva a barvení vlny.

Popis

Vřesna jsou opadavé, bohatě větvené, většinou dvoudomé keře dorůstající výšky do 2 metrů. Větévky jsou temně purpurové, žláznatě tečkované. Listy jsou střídavě postavené, tenké nebo víceméně kožovité, obkopinaté, obvejčité nebo eliptické, až 10 cm dlouhé. Čepel listů je v horní polovině vroubkovaně zoubkatá, na ploše žláznatě tečkovaná. Květenství jsou jednopohlavná, jehnědovitá a vyvíjejí se před olistěním nebo s růstem listů. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné, podepřené listeny. Samčí květy obsahují obvykle 3 až 5 tyčinek, často srostlých do větveného sloupku. Semeník v samičích květech je svrchní, obsahuje jednu komůrku s jediným vajíčkem a nese krátkou čnělku. Plody jsou vejcovité, 1,5 až 3 mm dlouhé, na povrchu hladké a bez voskovitého pokryvu, obklopené houbovitými zbytnělými listenci a seskupené do kulovitého plodenství.[1] [2]

Rozšíření

Rod vřesna zahrnuje podle současné taxonomie pouze 2 druhy s výrazně disjunktním areálem. Vřesna bahenní je rozšířena v atlantické a severní části Evropy od severozápadního Ruska až po Španělsko a Portugalsko. Druh Myrica hartwegii je endemit pohoří Sierra Nevada v Kalifornii.

Taxonomie

Rod Myrica byl tradičně dělen na základě morfologie do dvou podrodů (podrod Myrica a podrod Morella), které někteří taxonomové hodnotili na úrovni samostatných rodů. Výsledky molekulárních studií jim daly za pravdu, neboť se ukázalo, že rod Myrica v klasickém širokém pojetí je tak parafyletický. Rod (podrod) Myrica je sesterskou větví rodu Comptonia a oba tyto klady tvoří sesterskou větev rodu (podrodu) Morella. Rod Myrica v současném pojetí zahrnuje pouze 2 druhy: Myrica gale a Myrica hartwegii, zatímco všechny ostatní druhy byly přeřazeny do rodu Morella (voskovník).[3][4] Někdy je uváděn ještě druh Myrica uchanovii ze severozápadního Ruska, který je křížencem dvou poddruhů vřesny bahenní (Myrica gale subsp. gale × Myrica gale subsp. tomentosa) a nejedná se tedy o taxon na úrovni samostatného druhu.

Na rozdíl od rodu Morella jsou zástupci rodu Myrica opadavé a mají hladké plody bez hrbolků a bez voskovité vrstvy na povrchu. Oba rody se také m.j. liší morfologií průduchů.[5][4]

Zástupci

  • vřesna bahenní (Myrica gale)

Význam

Vřesna bahenní má dlouhou tradici použití k aromatizaci piva a k barvení vlny na žluto.[6] Občas je tento druh pěstován jako sbírková rostlina v botanických zahradách a lze se s ním setkat např. ve sbírkách Dendrologické zahrady v Průhonicích.[7]

Reference

  1. BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica gale [online]. Dostupné online. (anglicky)
  2. BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica hartwegii [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. HUGUET, Valérie et al. Molecular phylogeny of Myricaceae: a reexamination of host–symbiont specificity. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005, čís. 34.
  4. LIU, Luxian et al. Phylogeny of Morella rubra and its relatives (Myricaceae) and genetic resources of chinese bayberry using RAD sequencing. PLoS One. 2015, čís. 10(10). Dostupné online.
  5. BORNSTEIN, Allan J. Flora of North America: Myrica [online]. Dostupné online. (anglicky)
  6. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.