Většinový volební systém

Většinové volební systémy lze rozdělit na:[2]

• Systém relativní většiny (nazývaný též systém "prvního v cíli", anglicky first-past-the-post system, FPTP)
• Dvoukolový volební systém (příp. vícekolový)
  • systém absolutní většiny
  • systém spojující absolutní většinu s relativní (anglicky majority-plurality system)
  • románský vícekolový systém
• Doplňkové hlasování
• Alternativní hlasování
• Blokové hlasování

• Umožňuje sestavit téměř jednobarevný (jednostranný) zastupitelský orgán, čímž lze snadněji dosáhnout relativní politické stability.
• Je vhodný při volbě do výjimečné funkce např. prezidenta, starosty, hejtmana (při volbě jedné osoby není ani jiný než většinový systém možný, protože může být pouze jeden vítěz voleb).
• Úzká a konkrétní vazba mezi zvoleným zastupitelem a jeho voličem

• Deformuje volební výsledky (neodpovídá mínění voličů ve volbách):

například ve volbách do britského parlamentu v roce 2005 získala Labouristická strana absolutní většinu v parlamentu jen s 35 procenty hlasů.[3]

jiný příklad z voleb do parlamentu Spojeného království v roce 2001,[4] výsledky ve Walesu,

strana 1: 48,6 % hlasů - 85 % mandátů (34 ze 40)

strana 2: 20 % hlasů - žádné mandáty

strana 3: 14,3 % hlasů - 10 % mandátů (4 ze 40)

strana 4: 13,7 % hlasů - 5 % mandátů (2 ze 40)

• Zvýhodňuje velké strany a vede ke stálé dominanci dvou stran dle Duvergerova zákona

zde příklad ze stejných voleb, výsledky pro celé Spojené království[4]

Labour Party 40,68 % hlasů - 65,5 % mandátů

Conservatives + Liberals dohromady 49,96 % hlasů - 33,08 % mandátů

Druhým příkladem jsou Spojené státy americké, kde je systémem relativní většiny voleno do obou komor parlamentu.

• Může vyhrát i strana s menším počtem reálných hlasů:

ve Spojeném království poměrně častý jev, na celostátní úrovní naposledy roku 1974,[5] tedy pokud bereme zřetel jen na dvě největší strany, mezi menšími stranami se to stává pravidelně při každých volbách.

Viz také první příklad z Walesu, strana s 20 % voliči nedostala ani jediný mandát, strana se 14 % dostala 4.

Strana, která získala výrazně více hlasů, může mít mnohem méně nebo srovnatelný počet členů parlamentu. V Británii v roce 2015 získali Liberální demokraté s 2,415,916 hlasy stejný počet členů parlamentu (8) jako severoirská Demokratická unionistická strana, která ovšem získala pouze 184,260 hlasů.

• Vysoké procento propadlých hlasů. Například při volbách do Dolní sněmovny Spojeného království v roce 2015 získala Strana Nezávislosti Spojeného království (UKIP), celkem 12,6% hlasů, ale pouze jednoho poslance.
• Psychologický tlak na voliče (musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu). Ilustrací tohoto stavu jsou velké rozdíly mezi volbami do národního a evropského parlamentu ve Francii a Velké Británii.^[zdroj?!] V Británii je vyhrála^[kdy?] strana UKIP, ve Francii Národní Fronta. Obě tyto strany mají jen minimální či žádné zastoupení v národních parlamentech.^[zdroj?!] Volby do Evropského parlamentu musí vždy probíhat poměrným systémem.
• Gerrymandering:

možná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit kandidáta. Není systémově spojeno s většinovým volebním systémem, je problémem tam, kde má zastupitelstvo pravomoc určovat hranice volebních obvodů - to je případ USA, kde některé volební obvody připomínají navzájem propletené chobotnice.

Příklad: máme 15 voličů rozdělených na 3 volební obvody po 5 voličích, celkově hlasuje 9 pro stranu A a 6 pro stranu B, tj. původně vyhrává strana A ve všech obvodech poměrem 3:2 a se ziskem 3 mandátů. Po překreslení hranic obvodů vyhrává strana A v jednom obvodu poměrem 5:0, ve zbývajících dvou strana strana B poměrem 3:2.

• Poměrný volební systém