Věž (zámek)

První písemná zmínka o Věži pochází z roku 1404, kdy ji vlastnil Mikuláš z Lipničky. V té době zde ovšem žádné panské sídlo nestálo. K výstavbě barokního zámku došlo patrně až na konci 17. století za Vernierů, vlastní objekt je pak poprvé zmiňován roku 1703. V tom roce Jan Bartoloměj Vernier prodal ves se zámkem (tehdy zvaným Černá věž) Františku Antonínovi z Gastheimu. Následně docházelo k častému střídání majitelů, až jej kupuje rytíř František Josef Mozar. Za něj došlo v letech 1728–1730 k přestavbě, při níž přibylo severní křídlo s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Zároveň podnikl v okolí neúspěšné pokusy o obnovení těžby stříbra, což vedlo ke značnému zadlužení a nutnosti prodat majetek. V roce 1733 se tak majitelem statku stal Václav Ignác Dejm ze Stříteže. V letech 1740–1750 proběhla pod dozorem jeho manželky Marie Karolíny rokoková úprava průčelí. Na konci 18. století, kdy už byl v držení manželů Křivánkových, prošel klasicistní přestavbou a v roce 1820 byl upraven ve stylu empíru. Častým hostem Eduarda von Krziwanek zde býval K. H. Borovský.[2] V roce 1881 jej zasáhl požár a ještě téhož roku jej od Eduarda Křivánka ml. koupil dr. Antonín Waldert. Oprav se však zámek spolu s kaplí dočkal až na počátku 20. století, kdy už byl v majetku Roberta Stanglera. V držení Stanglerů zůstal do roku 1948, kdy jim byl zkonfiskován a od roku 1958 je v jeho prostorách zařízen domov důchodců.