Věčný návrat

Věčný návrat, také uváděno jako Věčný návrat téhož, je filosofická myšlenka, podle které se celek světa v nekonečném čase opakuje. O věčném návratu se už zmínil Hérakleitos,[1] nejvíce však myšlenku rozšířil do povědomí Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak pravil Zarathustra z roku 1883.

Myšlenka věčného návratu svým konceptem odporuje křesťanství, neboť v dosavadní tradici je lidský život kontinuum nedokonalých a pomíjivých okamžiků.[2] Nietzsche však v této teorii nachází kladné a produktivní poznání, podle kterého je člověk vystavěn překážkám, kterým nelze uniknout a které musí překonat. Tím způsobuje jeho zrání.[3]

Reference

  1. OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filozofických pojmů současnosti. 3.. vyd. Praha: Grada, 2011. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3613-6.
  2. KRIST, Jan. Zarathustra a věčný návrat stejného (Nietzschovství II.). Electronic Journal for Philosophy [online]. [cit. 2017-06-09]. Roč. 94. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-07. ISSN 1211-0442.
  3. LUKŮVKOVÁ, Lenka. Výuka filozofie Friedricha Nietzscheho. Brno, 2011 [cit. 2017-06-09]. 117 s. diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Erika Vonková. Dostupné online.

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.