Včela východní

Včela východní (Apis cerana Fabricius, 1793) nepřesně také včela indická (vysvětleno v sekci poddruhy), po včele medonosné je dalším nejproduktivnějším druhem. V oblastech svého rozšíření je chována stejně intenzivně jako včela medonosná.

Včela východní
Včela východní
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Čeleďvčelovití (Apidae)
Rodvčela (Apis)
Binomické jméno
Apis cerana
Fabricius, 1793
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Výskyt čtyř asijských druhů včel v Nepálu

Původní rozšíření včely východní zahrnuje velkou část asijského kontinentu. Jedná se o oblast vymezenou na západě Afghánistánem a východní Indií, na severu ussurijskou oblastí, na východě Japonskem a Filipínami, na jihu ostrovem Jáva.

Popis

Včela východní je na rozdíl od včely medonosné poněkud menší. Proto např. trubčí buňky odpovídají svou velikostí dělničím buňkám včely medonosné. Zvláštností trubčích buněk je malý otvor ve víčku.

Vlastnosti

Kleštík včelí

Včela východní je zajímavá z hlediska výzkumu nebezpečného parazita kleštíka včelího. Je původním hostitelem tohoto roztoče a mezi ostatními včelími druhy dokáže jako jediná s parazitem koexistovat. Kleštík včelí se množí pouze na včelím plodu.

Tlumení jeho rozvoje ve včelstvu napomáhá výrazný čisticí pud včely východní. Dělnice dokáže rozpoznat přítomnost roztoče i v zavíčkovaném plodu. Buňku otevře a pokud samička roztoče sama nevyjde, včela odstraní obsah buňky – larvu i s cizopasníkem. Trubčí plod má masivnější víčka pro dělnici těžko odstranitelná a proto pro kleštíka bezpečnější. Množení parazita se tudíž děje výhradně na trubčině. Trubce včelstvo odchovává jen kratší dobu během roku (např.: Apis cerana japonica jen tři měsíce) a kleštík se nestačí přemnožit. Vzniká tak rovnováha mezi hostitelem a parazitem.

Včela je vybavena schopností zbavovat se roztoče na svém vlastním těle sebečištěním nohama a kusadly odstraňuje parazita z povrchu těla svých družek. Často přitom dochází k poškození parazita a k úhynu. Tato vlastnost se označuje jako grooming.

Třetí vlastností omezující výskyt parazita je migrace. Včelstvo je schopné opustit své dílo, i když je v něm nevylíhnutý plod. Tak se zbaví generace kleštíka dokončujícího svůj vývoj pod víčky plodu. Tato vlastnost však není v tlumení rozvoje kleštíka rozhodující, jak se dříve myslelo. K migraci dochází spíše jen v oblastech s delší suchou a horkou části sezóny.

Boje se sršni

Včela východní dokáže odolávat útokům asijských sršní mandarínských, čínských a žlutavých (Vespa mandarinia, Vespa velutina a Vespa simillima). Včely se shluknou kolem dravé sršně pokoušející se proniknout do úlu a zvyšováním tělesné teploty a koncentrace CO2 predátora doslova "uvaří".[1] Externí odkaz níže ukazuje krátké video popsaného drama. Umí též překrývat pach průzkumnic sršní mandarínských rozmazáváním aromatických částí rostlin u vstupu do úlu.[2] Jako obranu vůči sršni Vespa soror využívají i bláto, trus, hnůj a mýdlový odpad, jež rovněž rozmazávají u vstupu do úlů, kterážto taktika byla zaznamenána ve Vietnamu.[3]

V roce 1996 byl v Číně objeven v těle včely východní nový druh parazitické houby Nosema ceranae Fries, 1996.[4]

Poddruhy (plemena)

Rozsáhlá oblast výskytu včely východní zahrnující v sobě odlišná klimatická pásma, nížiny i velehory, stejně jako izolované ostrovy, ovlivnila rozrůznění jediného druhu Apis cerena do více geografických poddruhů.

PODDRUHY (PLEMENA) VČELY VÝCHODNÍ
české jméno
VČELA VÝCHODNÍ…
vědecké jméno
Apis cerana…
původní rozšíření, poznámky
VÝCHODNÍ cerana Fabricius, 1793 oblast výskytu rozdělena pohořím Himálaj na areál mezi Afghánistánem a Tibetem a areál jižní, jihovýchodní a východní Číny a Koreje
TIBETSKÁ skorikovi Engel, 1999 místem svého výskytu v Himálaji vyplňuje prostor mezi oblastmi rozšíření plemena včela východní východní. Je to poddruh odolný, obývající náhorní plošiny až do výše 4000 m n. m.
ČÍNSKÁ heimifeng Engel, 1999 nedávno popsaný poddruh vyskytující se v horské části střední Číny, provincie S’-čchuan, Kan-su, Čching-chaj
INDICKÁ indica Fabricius, 1798 velmi rozšířený poddruh v tropické a subtropické části Asie tzn. od Indie přes Malajsii až po Kalimantan a Filipíny.
V českém názvosloví se jméno tohoto poddruhu užívá chybně pro označení celého druhu (nesprávně včela indická místo platného včela východní)
JAPONSKÁ japonica Radoszkovski. 1877 poddruh japonského souostroví
JÁVSKÁ javana Enderlein, 1906 poddruh rozšířen na ostrovech od Jávy po Timor
SUMATRANSKÁ johni Skorikov, 1929 obývá Sumatru a přilehlé ostrovy

Odkazy

Literatura

  • ING. PŘIDAL, Antonín Ph.D. Nejen naše včela medonosná, ale i jiné…. Včelařství, časopis ČSV. 2004, roč. 57, čís. 4, s. 90–91. ISSN 0042-2924.
  • ING. ČERMÁK, Květoslav CSc. Varroóza u včely východní. Moderní včelař. Prosinec 2011, roč. 8, čís. 6/zima, s. 175–176. ISSN 1214-5793.

Reference

  1. ING. MĚŠŤAN, Bohumil. Co jsou žluté nohy zač?. Včelařství, časopis ČSV. Leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 25. ISSN 0042-2924.
  2. FUJIWARA, Ayumi; SASAKI, Masami; WASHITANI, Izumi. A scientific note on hive entrance smearing in Japanese Apis cerana induced by pre-mass attack scouting by the Asian giant hornet Vespa mandarinia. Apidologie. 2016-02-24, roč. 47, čís. 6, s. 789–791. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. ISSN 0044-8435. DOI 10.1007/s13592-016-0432-z. (anglicky)
  3. HEATHER, Mattila,; GARD, Otis,; HANH, Duc Pham,. Novel defense by honeybees against mass attack by giant wasps. 17th Congress of the International Union for the Study of Social Insects (IUSSI), Cairns, Australia, 13 - 18 July 2014.. 2014-07. Dostupné online [cit. 2018-08-24].
  4. DOC. MVDR. TOPORČÁK, PHD., Juraj. Nozémová nákaza. Slovenský včelár, odborný časopis Spolku včelárov Slovenska. Listopad-prosinec 2008, roč. 5, čís. 11–12, s. 13–16.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.