Výskumný ústav zváračský - Priemyselný inštitút SR

Jozef Čabelka využil poválečného vývoje v tehdejším Československu, kdy se pokusil podpořit rozvíjející průmysl, vznikem ústavu, který byl schopný řešit jakoukoli problematiku v oblasti rozvoje a aplikace – relativně nové technologie – svařování.[2]

Za podpory Československého svazu pro svařovací techniku a jeho členů – včetně vysokoškolských profesorů (Píšek, Faltus, Jareš, Zedník, Cigánek), a podniků Československých hutí, Československých závodů kovodělných a strojních a Oblastního ředitelství kovoprůmyslu v Bratislavě – předložil Čabelka návrh na založení VÚZ již 1. února 1947 tehdejšímu Ministerstvu průmyslu. Zřizovateli se staly Československé hutě a Československé závody kovodělné a strojní. O téměř rok a půl, 4. května 1948 došlo ke změně návrhu na celostátní působnost ústavu. Za další rok a půl, 1. prosince 1949 převzaly oficiálně majetek VÚZ Československé hutě od Pověřenců průmyslu a obchodu.[2]

První technické vybavení pořídil Čabelka ze získaného ocenění nadace J. F. Lincolna v roce 1947.[3]

Čabelka řídil VÚZ až do roku 1961, kdy byl na politický nátlak ze SSSR odvolán.[3]

I v současnosti působí VÚZ v oblasti svařování a příbuzných technologií. Je členem 'International Institute of Welding – IIW a European Federation for Welding – EWF. Ústav působí – stejně jako na počátku své existence – jako podpora průmyslových podniků se zaměřením na rozvoj materiálového inženýrství, svařování, žárového stříkání, tepelného řezání a dalších souvisejících činnostech.[1]