Východosibiřská lajka
Východosibiřská lajka je plemeno psa, pocházející z Ruska. Od příbuzné západosibiřské lajky se liší robustnější postavou, svým vzhledem má výrazně blíže k huskymu. Plemeno bylo oficiálně uznáno v roce 1949.
| Východosibiřská lajka | |
|---|---|
 Východosibiřská lajka | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Rusko |
| Využití | lovecký pes, saňový pes |
| Tělesná charakteristika | |
| Výška samce † | 55 - 65 cm |
| Výška samice † | 53 - 63 cm |
| Tělesný rámec | čtvercový formát těla |
| Typ srsti | dlouhá s podsadou |
| Klasifikace a standard | |
| Skupina FCI | 5: Špicové a tzv. primitivní plemena |
| Sekce FCI | 2: Severští lovečtí psi |
| FCI | standard |
| † výška uváděna v kohoutku | |
Popis plemene
Hlava patří k výrazným zvláštnostem, její tvar je při pohledu shora klínovitý s odpovídající šířkou v temenní části. Délka tlamy a délka temenní části jsou shodné. Východosibiřská lajka má výrazný šíjový sklon. Čelní sklon je pozvolný a málo výrazný. Uši jsou vztyčené, pohyblivé a zašpičatělé, ale přípustné je i mírné zaoblení, nepříliš vysoko posazené. Oči jsou úzké a šikmo položené, barva očí má být tmavá, ale připouští se i jiné zbarvení. Zuby jsou silné a s nůžkovým skusem. Krk je silný a dlouhý jako hlava. Kohoutek vystupuje nad hřbet a je silně osvalen. Hřbet je rovný, široký a pevný. Končetiny jsou dobře osvalené s dlouhou holení, jsou dostatečně zaúhlené. Postavení končetin je přímé, tlapky jsou uzavřené, paspárky nejsou žádoucí. Ocas dosahuje maximálně ke hleznu. Zpravidla je srpovitě stočen k zádi. Východosibiřská lajka je velice aktivní pes se silným loveckým pudem, potřebuje hodně pohybu. V kohoutku měří psi 55–65 cm a feny 53–63 cm.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu východosibiřská lajka na Wikimedia Commons - Standard česky
- Popis v ruštině
