Východoindonéský stát

Východoindonéský stát (indonésky Negara Indonesia Timur, také Stát Velkého Východu, Negara Timur Besar) byl polosamostatný státní útvar existující na ostrovech Celebes, Moluky a Malé Sundy v krátkém období bezvládí mezi lety 1946 až 1950.

Východoindonéský stát Negara Indonesia Timur ←  1946–1950  → vlajka znak
Hymna: Indonesia Raya
geografie Východoindonéský stát v rámci Spojených států indonéských
hlavní město:	Makasar
rozloha:	349 088 km² (v roce 1946)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	10 290 000 (v roce 1946)
státní útvar
státní zřízení:	federovaný stát
mateřská země:	Spojené státy indonéské Spojené státy indonéské
státní útvary a území
předcházející: Nizozemská východní Indie následující: Indonéská republika

Po druhé světové válce bylo Nizozemcům jasné, že se jim nepodaří udržet Indonésii jako svoji kolonii, ale zároveň nechtěli přijmout jednostranné vyhlášení indonéské nezávislosti v roce 1945. Usilovali proto o vytvoření volné federace tradičních domorodých království a etnických území, v níž by bývalí kolonizátoři zůstali dominantní silou a moderátorem vzájemných sporů. V tom jim pomáhala také kulturní roztříštěnost rozsáhlé ostrovní oblasti. Nejvýznamnějším separatistickým státem pod nizozemskou ochranou byl Východoindonéský stát, vyhlášený 23. prosince 1946 v Denpasaru. Prezidentem se stal Tjokorda Gde Raka Soekawati. Stát zaujímal rozlohu 350 000 km² a žilo v něm přes deset milionů obyvatel. Dělil se na pět provincií: Severní Celebes, Jižní Celebes, Moluky, Bali s Lombokem a Timor s okolními ostrovy, zároveň byla tradičním kmenovým královstvím přislíbena značná míra samosprávy. Hlavním městem byl Makasar. Uvažovalo se také o připojení Západního Irianu, ale ten nakonec zůstal pod přímou holandskou nadvládou.

27. prosince 1949 byly založeny Spojené státy Indonéské a Východoindonéský stát se stal jejich autonomní součástí. 17. srpna vyhlásil Sukarno přeměněnu soustátí na unitární republiku a Východoindonéský stát tím zanikl.