Výběr z cibéb

Hlavní myšlenku výroby a tím pádem i historii sdílí s botrytickými sběry a slámovými víny.

V novodobé české historii byl přívlastek výběr z cibéb uzákoněn teprve ve vinařském zákoně z roku 2004. Původní verze z roku 1995 jej ještě nezná[1].

Víno se smí vyrábět pouze z cibéb, tzn. bobulí napadených plísní šedou, nebo bobulí přirozeně přezrálých. V obou případech musejí dosáhnout cukernatosti minimálně 32° normalizovaného moštoměru[2].

Po školení v sudech (obvykle 1–2 roky) jsou vína stáčena do lahví o objemu 0,2; 0,38 nebo 0,5 litru. Cenově se blíží vínům ledovým.

Výběry z cibéb mají svým charakterem poměrně blízko vínům slámovým a botrytickým sběrům. Oproti slámovým vínům musejí bobule do požadované cukernatosti dozrát na keři (dále již nejsou dosušovány). Minimální požadavky na cukernatost 32°, které jsou o 5° výš než u vín slámových, ledových a výběrů z bobulí, dělají z výběru z cibéb přívlastkové víno s nejpřísnějšími požadavky na vyzrálost hroznů v rámci současného (2010) vinařského zákona.

Na Slovensku vinařský zákon rozlišuje Hrozienkový výber, který je vyroben z přezrálých bobulí o cukernatosti minimálně 28°, a Cibébový výber, který je vyroben z botrytických bobulí o cukernatosti minimálně 28°[3]

Vína bývají v drtivé většině sladká s obsahem zbytkového cukru mezi 100–200 gramy na litr. Polosladké výběry z cibéb jsou spíše výjimečné. Typický obsah alkoholu je 10–13%, extrakt mezi 35–50 gramy na litr.

V chuti a vůni obvykle dominují hrozinkové a medové tóny, někdy je přítomný i botrytický buket, pryskyřičné aroma a chuť sladkého přezrálého ovoce. Používány bývají především ty odrůdy, které v našich podmínkách snáze dozrávají a rychle zvyšují cukernatost. Typické jsou Pálava, Tramín červený, Rulandské šedé, Děvín, Chardonnay a Ryzlink vlašský.