Vítrholc

Uskupení Vítrholc vzniklo roku 1994 při vydání stejnojmenného almanachu poezie, kterých dodnes vyšlo devět, z nichž onen poslední redigoval J. A. Pitínský a byl vydán v nakladatelství Větrné mlýny. Zakladatelé Vítrholce vysvětlují jeho vznik slovy: „Kdyby si oficiální literatura počínala jinak a nekodifikovala umění na nízké a vysoké, asi bychom se na to vysrali.“

Vítrholc od začátku existence klade důraz na živou prezentaci poezie, na autentičnost: „Pro Vítrholc je podstatný vztah, přístup. Poetika jako stav mysli.“[1] Autorská čtení a performance Vítrholce se v devadesátých letech odehrávaly především v hospodách a na večírcích v úzkém kruhu lidí, případně na vernisážích spřízněných výtvarných umělců (Kowolowski, Dostálková, Možný, Krajíček, Šipoš, 40A ad.).

Po miléniu většinu času performativní jádro Vítrholce tvořili či stále tvoří Karel Škrabal, Dalibor Maňas, Jaroslav Škvarna, František Kowolowski, Pavel Pohořelský, později Mirka Ábelová a Krista Kašpar. V roce 2005 vydali hudební album Vítrholc 100, v němž se projevuje jejich signifikantní electro-industriální hudební projev míšený rockovými kytarami a přístupy, ovlivněné mj. soudobým trip-hopem.

V průběhu let 2018 a 2019 přijal Vítrholc nové členy: Filipa Klegu, Dominika Bárta a Jana Waldu Valíka, s jejichž příchodem Vítrholc nově nabyl plné rytmické rockové sestavy a hudební tvorba se z electra přiblížila více bigbítovému undergroundu.

Vítrholc ve svých skladbách prezentuje především texty zakládajících členů Karla Škrabala a Dalibora Maňase, rozličně ale i texty spřátelených autorů, např. Bořka Mezníka, Nikoly Muchy, Romana Krištofa, Kateřiny Koutníkové.

K identitě Vítrholce patří jasné a silné brněnské kořeny, i když jeho současní členové pocházejí z různých koutů republiky od severních Čech až po Ostravu.

Svou tvorbu, vyjma oficiálně vydaných almanachů, autorských čtení a koncertních vystoupení, uskupení prezentuje i online na bandzone.cz/vitrholc nebo na facebook.com/groups/vitrholc/.