Vícemil

V roce 1916 začaly úřady rekvírovat i dobytek. Vždy pro více vesnic byl ustanoven odhadce, který dobytek vyhlédl a hned jako přebytečný zrekvíroval. Aby se alespoň částečně naplnila vyčerpaná státní pokladna, bylo obyvatelstvo nuceno upisovati válečné půjčky. Kdo kolik upsal, o tolik přišel. Za nepatrnou náhadu muselo obyvatelstvo odevzdávati mosazné kliky, měděné hrnce a všechny kovy, kterých bylo možno použíti při výrobě zbraní. Zvonovina byla velmi hledaná na výrobu děl a proto v roce 1917. přišel od úřadů dotaz, zda jest v obci zvonek. Po kladné odpovědi došlo oznámení, že se určitého dne dostaví do obce vojáci, kteří zvonek sundají a odvezou. V předvečer stanoveného dne všichni osadníci se slzami v očích poslouchali klekání a zvoník Hronza z čp. 7. dlouho zvonil, aby se zvonek dobře rozloučil. Vícemil usnula, vyšel měsíc a ozářil kapličku. Leč co to? Ke kapličce se blíží několik postav. Zaskřípl zámek, ozval se tlumený hovor, několik úderů, pojednom vše utichá a stíny postav se ztrácejí v husté mlze.

Ráno poslal zvoník Hronza zazvoniti klekání proti svému zvyku svoji dceru. Ta se v mžiku vrátila zpět s křikem "Tatí, pojďte se mnou honem, dyť nám někdo ukrad zvonek!" Hronza chvátá, ještě cestou se obléká a co vidí? Zvonek pryč, jen provaz zůstal! Celá obec rokuje v ranní mlze o této události, jen sousedé Václav Hronza čp.7, Jakub Malík čp. 16. a Josef Bílý čp. 22. stěží potlačují úsměvy a proto raději odcházejí. Vojáci přišli, hledali a co nenašli byl --- zvonek. Hned pro převratu vzali jmenovaní sousedé motyky, lopaty a šli na sad k Josefu Bílémů čp. 22. Víte co vykopali? Zvonec! A tím je téhle historii konec. [3]