Válka o mantovské dědictví

Římský císař Ferdinand II. podporoval Filipa IV. Španělského, kterému chtěl udělit tuto zem v léno. Dědictví ale také nárokoval příbuzný zemřelých vévodů z rodu Gonzagů Karel I., který získal podporu Francie a papeže Urbana VIII. Mantovu obsadila říšská vojska, oddíly španělského vojevůdce Ambrosia Spinoly a savojského vévody Karla Emanuela pak obsadily Monferrat. Z Mantovy si císařský generál Aldringen odvezl s sebou do Čech mantovský poklad a vzácnou knihovnu mantovského vévody.[1] Francouzská vojska pomáhající Karlu I. následně v červenci vpadla do Savojska. Jelikož rakouská vojska obsadila i Mantovu a tři dny ji pustošila,[2] byl uzavřen 13. října 1630 v Řezně mír mezi Francií a císařem, který byl výhodný pro rakouskou stranu, kardinál Richelieu však tuto smlouvu neratifikoval. Z důvodu hrozby švédského zásahu do konfliktu, císař ze svých podmínek slevil a nová smlouva o míru byla podepsána 6. dubna 1631 v Cherasku. Faktickým vítězem se tedy stal Karel I., který získal nové území.[3] Část území Monferratska musela ale být postoupena k Savojsku.[2]