Válivý rejdič

Válivý rejdič, je příslušník plemene holuba domácího, vyšlechtěné k akrobatickému letu. Váliví rejdiči jsou obecně holubi menšího vzrůstu s dobře osvalenou, vypjatou hrudí a silnými krátkými křídly. Pernaté ozdoby spíše nemají. Jejich původní využití je sportovní holubářství, v tomto zaměření chovu je cílem vyšlechtit dokonalé akrobaty, jejichž schopnosti jsou hodnoceny na soutěžích a závodech. Ne všechna plemena si však zachovala schopnosti výkonného rejdiče, některá se chovají především v okrasném chovu.

Birminghamský roler, nejrozšířenější plemeno válivých rejdičů
Rakovnický kotrlák, české plemeno válivých rejdičů

Nejtypičtější vlastností válivých rejdičů je jejich let a schopnost válení. Při něm se holub ve vzduchu otočí přes záda o 360° a pokračuje v původním směru letu. Někteří jedinci před přemetem ještě tleskají křídly. Netrénovaný holub předvádí většinou jen jednotlivé přemety, ale při řízeném, omezeném vypouštěním holubů k letu se u nich dle jejich genetických předpokladů objevují i opakovaná salta v rychlém sledu za sebou. Jednotlivá plemena válivých rejdičů se ve svém způsobu válení liší. Mohou válet jak při vodorovném letu, aniž by ztrácel výšku, tak při letu svislém, kdy holub z výškového letu padá k zemi. Odlišnosti jsou i v počtu salt v jedné sérii a v celkové délce trvání letu. Váliví rejdiči, kteří ve vzduchu předvádějí opakované přemety, se nazývají roleři. Jednodušší váliví rejdiči dělají ve vzduchu spíše jen jeden nebo dva přemety za sebou, bez jakékoliv ztráty výšky, a označují se jako kotrmeláci či kotrláci. Kromě přemetů předvádějí někteří váliví rejdiči i piruety nebo jiné akrobatické kousky.

Zvláštním způsobem letu se vyznačují pozemní roler, parlor, který létá velice špatně a přemety předvádí v nízkém letu nebo na zemi.

Mezi nejvýkonnější válivé rejdiče patří birminghamský válivý rejdič, v současné době je to nejrozšířenější a nejpopulárnější plemeno akrobatických holubů na světě. Dále mezi výkonné rolery náleží orientální roler, perský roler, středoasijský, záhřebský, galacký či kišiněvský roler. Mezi jednodušší válivé rejdiče patří například rakovnický kotrlák a komárenský a košický válivý rejdič.[1][2]

Váliví rejdiči pocházejí z Orientu a do Evropy se dostali společně s Turky.

Plemena válivých rejdičů

V seznamu plemen holubů EE spadají váliví rejdiči do plemenné skupiny rejdičů a vysokoletců. Oficiálně jsou uznaná následující plemena:

Orientální roler
Perský roler
Lužický kotrmelák
Galatský roler
čísloplemenozemě původupoznámka
0819Východopruský kotrlákNěmecko
0828Lužický kotrmelákNěmeckotéž lužický rejdič, Elsterpurzler
0849Debrecínský rolerMaďarsko
0850Orientální rolerNěmecko
0851Perský rolerNěmecko
0857Komárenský rejdičMaďarsko
0863Sedmihradský dvojvrkočatý kotrmelákRumunsko
0883Francouzský kotrmelákFrancie
0885Rakovnický kotrlákČesko
0888Sarajevský kotrmelákBosna a Hercegovina
0895Turecký tleskač taklaTurecko
0918Birminghamský rejdičVelká Británie
0931Košický kotrmeliakSlovensko
0938Sisacký rejdičChorvatsko
0951Záhřebský rolerChorvatsko
0958Maďarský kotrmelákMaďarsko
0974Galatský rolerRumunsko
0976Klužský kotrmelákRumunsko
0980Východoslovenský kotrmeliakSlovensko
0986Bulharský rejdič běloštítnýBulharsko
0988Dobrudžský rejdičBulharsko
0990Lugojský kotrmelákRumunsko
0992Pazardžický RejdičBulharsko
0993Razgradský rejdičBulharsko
1007Bihačský kotrmelákBosna a Hercegovina
1008Bijeljinský kotrmelákBosna a Hercegovina

Mnoho dalších plemen válivých rejdičů není v Evropě oficiálně uznáno, patří k nim zenický kotrmelák, kišeněvský, smyrnský a středoasijskýo roler či székesfehérvárský a lozničský kotrmelák.

Odkazy

Reference

  1. Charakteristika letúnov [online]. KLUB CHOVATEĽOV LETÚNOV [cit. 2013-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-11. (slovensky)
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 214. (česky)

Literatura

  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky)
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky)
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.