Václav Führich

Wenzel Führich byl občanem Chrastavy a jeho dům je nyní pobočkou Městského muzea.[1] Původně se vyučil jako krejčí a s malířským uměním se seznamoval v 80. letech během cest do Drážďan a Pirny. V drážďanské galerii si pořizoval vlastní kopie obrazů. V 90. letech spolupracoval s dekoratérem Reilichem a roku 1798 se oženil s jeho dcerou, Johannou Josefou Margarethe Reilich. Z jejich dvanácti dětí se dožil dospělosti pouze Josef Führich a dcera Marie. Kromě Reilicha se Wenzel Führich stýkal s chrastavskou uměleckou rodinou Kandlerů. Rodina Führichů byla hluboce věřící a zbožnost a blízký vztah k přírodě silně ovlivnily také zaměření tvorby Josefa Führicha.

Führich byl všestranným malířem, který se vyškolil zejména při kopírování vynikajících starých mistrů. Živobytí mu zajišťovaly zakázky pro městské i venkovské interiéry a oltářní obrazy do kostelů. Úroveň jeho prací se liší podle zadání a sahá od amatérských kopií až po dobře řemeslně zvládnuté vlastní kompozice, vyznačující se pozoruhodným poetickým zabarvením.

Jeho díla zahrnují široké spektrum od malovaných plechových křížů a madon a zbožných domácích obrázků přes vlajky a transparenty, obrazové desky pro vložení do Božího oka ve štítu domu, malby na skle, ozdobná čísla, vzory uren a dekorace hrobů, architektonické návrhy (oltáře, kazatelny, ale také iluzivní architektura), výkresy pro umělecké řemeslné práce (pece, profily pro zedníky a tesaře, kabinetní hodiny, rámy, výšivky a tiskové vzory pro tkaniny, plechovky na tabák, nábytek, rakve, váhy) až po divadelní kulisy a nástěnné dekorace.

Kolem roku 1800 se Wenzel Führich naučil mědirytu a grafické práce byly pro něj v následujících letech důležitým zdrojem obživy. Ilustroval několik ročníků časopisu Privilegirtes Zittauisches Historisch-Topographisch-Biographisch-Monatliches Tage-Buch, vydávaného v hornolužické Žitavě (Zittau). Řada jeho grafik byla vydána jako samostatné listy. Jsou na nich portréty slavných osobností a také mědiryty zhotovené podle kreseb exotických měst nebo např. moravských krojů.

Dalším tématem, kterému se W. Führich soustavně věnoval, byly kresby architektur. Projevil zde dobré znalosti historie a teorie architektury, přesnost při zakreslení stavebních prvků a také značnou invenci v kresbách idealizovaných architektur - mostů, pyramid nebo gotických staveb.[2]

• Machalíková Pavla, Kronika rodiny Führichů: příspěvek k poznání kulturně-uměleckého života Chrastavska pozdního 18. století. Pavla Machalíková. In: Sborník Severočeského muzea. Historia / Liberec : Severočeské muzeum v Liberci 17, (2012), s. 71-82.
• Machalíková Pavla, Zázemí řemesla a perspektivy akademických studií. K ranému dílu Josefa Führicha v Čechách, in: Umění/Art Journal LIX (2011), s. 20–39.
• Mecerod, Martin, Nové poznatky k dílu Wenzela Führicha: zpráva o nálezu obrazu Klanění Tří králů. Martin Mecerod. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy : regionální historický sborník / Liberec : Technická univerzita v Liberci Roč. 13, č. 1 (2012), s. 69-72.
• Bendová E. a kol., Vražedná realita: Zločin a trest v českém výtvarném umění 1800 - 1914, Západočeská galerie v Plzni 2010
• Toman Prokop Hugo, Nový slovník československých výtvarných umělců, I. díl; A - K, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, ISBN 80-900648-4-1

• Pavla Machalíková, Handwerklicher Hintergrund und Perspektiven akademischer Studien. Zum Frühwerk Joseph Führichs in Böhmen #2.Die väterliche Werkstatt|outline, Riha Journal 2013
• Václav Führich v informačním systému abART