Václavíkův mlýn

V roce 1787 stál na současném místě mlýna jiný, který od mlynářské rodiny Pohořeleckých zakoupil mlynář Josef Václavík.[3] V roce 1819 mlýn vyhořel a Josefův syn Alois Václavík pak v roce 1857 přestavěl mlýn do dnešní podoby.[4] Současně s novou budovou mlýna vznikla tehdy i vodní pila.[3] V roce 1930 vlastnil mlýn Zdeněk Václavík, který původní mlecí zařízení (3 mlýnská kola na svrchní vodu) modernizoval: instaloval Francisovu turbínu s výkonem 50 koní.[4] Rodině Václavíkových patřil mlýn až do roku 1956. Poté byl zestátněn a byla v něm provozována škola a školní družina. V roce 1991 získala rodina Václavíkových mlýn v restituci zpět, stejně jako sousední Václavíkovu vilu.[3] Potomci Václavíkových, rodina Šoltysových, vlastní objekt mlýna dosud.[4][5]

Od roku 2000 je mlýn včetně pozemku chráněnou kulturní památkou.[6] V současné době (doloženo od roku 2017) je budova mlýna prázdná a nevyužívá se.[7]

Stavba má obdélníkový půdorys, je dvoupatrová s půdním polopatrem a je zakončena sedlovou střechou. Vzhledem k umístění ve svahu je na západní straně sklon dorovnán suterénem.[6] Pod jednou střechou byl provozován jak samotný mlýn, tak obytná část.[3] Zdivo je převážně opukové, štíty cihelné. Fasáda je utilitární, členěná pouze soklem a římsami. Vstupní portál je umístěn v hlavním (východním) průčelí.[6] Na budově jsou na jižní fasádě dosud patrné zbytky nápisu VÁLCOVÝ MLÝN.[3]

• 
  Východní průčelí s portálem
• 
  Jiží fasáda s nápisem
• 
  Pamětní deska mlynáře Aloise Václavíka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václavíkův mlýn na Wikimedia Commons
  Portály: Architektura a stavebnictví | Česko