Uzun Hasan

Velký dobyvatel Tamerlán jmenoval Hasanova děda Kara Osmana Juluka správcem provincie Diyarbakır a přilehlého území. Zde o pár let později porazil Uzun Hasan Džahánšáha, vládce konkurenční karakojunluské říše, a vytvořil rozlehlý stát zahrnující prostor mezi Středozemním a Kaspickým mořem. Podle Ambrose Contariniho, Benátčana, který působil jako vyslanec na akkojunluském dvoře, byl sultán hubený, sympatický muž a vládce velkého významu. Měl tatarské rysy, působil přátelským dojmem, a tak i mluvil. Z akkojunluského státu se za jeho vlády stala velmoc mezi osmanským impériem na západě a tímúrovskými státy na východě – přesto však Uzun Hasan dvakrát podlehl v boji Osmanům (roku 1471 a 1473).

Uzun Hasan udržoval úzké styky s řeckým trapezuntským císařstvím, nemohl však zabránit jeho dobytí osmanskými Turky v roce 1461. Během jeho vlády proběhla řada vojenských tažení, na posledním z nich, proti Gruzii, sultán onemocněl a roku 1478 v Tabrízu zemřel. Jeho nástupcem se stal jeden z mladších princů Jákúb Beg.

Za svůj život zplodil Uzun Hasan 7 synů: Ogurlu Muhammada, Chalíla Mírzu, Masúda Bega, Jákúba Bega, Masíha Bega, Júsufa Bega a Zegnela. V roce 1458 si vzal za ženu Theodoru Komnenovnu, dceru trapezuntského císaře Jana IV. Komnena. Z manželství vzešla dcera Álám, která se provdala za hlavu súfijského řádu Safávíja šejcha Hajdara ibn Džunajda a měla s ním syna Ismá‘íla I., zakladatele safíovského impéria v Íránu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzun Hassan na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Uzun Hasan na Wikimedia Commons