Karakojunluská říše

Karakojunluské državy byly zpočátku ve vazalském poměru k džalájirovskému sultanátu. Nezávislost získaly za vlády Kara Júsufa, který dovedl své armády k úspěšnému obsazení hlavního města Džalájirovců, Tabrízu. V roce 1400 utrpěly karakojunluské armády porážku od Tamerlána (Tímúra Lenka) a Kara Júsuf byl nucen k útěku do mamlúckého Egypta, kde ho přechodně internovali. Shromáždil nové vojsko, s nímž okolo roku 1406 získal zpět Tabríz a v roce 1410 dobyl i Bagdád.

Navzdory vnitřním konfliktům mezi potomky Kara Júsufa po roce 1420 a sílícímu ohrožení ze strany tímúrovské říše si karakojunluský stát svou celistvost udržel. Vládce Džahánšáh uzavřel na jistou dobu příměří se svým tímúrovským sokem, a třebaže dlouho nevydrželo, podařilo se mu anektovat východní část Iráku a pobřeží Arabského poloostrova, zatímco jeho protivník obsadil západní Írán. Ačkoli tehdy karakojunluská moc dosáhla vrcholu, vnitropoliticky se vyhrotily problémy Džahánšáha s jeho rebelujícími syny. Ti de facto kontrolovali Bagdád, odkud svého otce roku 1464 vypudili.

V roce 1466 se Džahánšáh pokusil získat zpět od akkojunluského vládce provincii Diyarbakır, podnik však skončil debaklem a sám Džahánšáh zahynul. Karakojunluská dynastie ztratila rychle vážnost u soupeřů a do roku 1468 její stát zanikl.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kara Koyunlu na anglické Wikipedii.