UUCP

UUCP může využívat několik typů fyzického propojení, respektive několik protokolů na linkové vrstvě referenčního modelu ISO/OSI. V dobách největšího rozšíření se převážně využívalo vytáčené připojení (dial-up, point–to-point připojení). Každý systém v UUCP síti má k dispozici seznam sousedních systémů včetně telefonních čísel a přihlašovacích parametrů (jméno, heslo). Během práce (přenos souborů, nebo provádění příkazů) je zřízena fronta FIFO k sousednímu systému a program uucico volá systém a spouští procesy. Program uucico se také periodicky spojuje se sousedy a kontroluje chod fronty vedoucí směrem k němu samému, což umožňuje i účast systémů bez odchozí konektivity. V dnešních dnech je využití UUCP přes vytáčené připojení naprosto ojedinělé, protože se přednostně využívá TCP/IP (na sériových linkách spolu s CSLIP nebo PPP).

UUCP bylo původně vyvinuto v laboratořích AT&T jako aplikace s uzavřeným zdrojovým kódem, což inspirovalo Ian Lance Taylora. Napsal novou verzi pojmenovanou Taylor UUCP, kterou zveřejnil pod GNU licencí.

I přesto, že byl UUCP původně vyvinut jako součást Unixu, existuje implementace pro celou řadu dalších operačních systémů, jako je DOS, VAX/VMS, Amiga OS, Mac OS, OS/2. Původní verze Usenetu využívala k přenosům dat UUCP protokol. V hlavičkách Usenetových zpráv se dodnes zaznamenává cesta (path - seznam systémů přes které zpráva procházela), i když má už pouze informační charakter, bez vlivu na směrování. Nutno poznamenat že v UUCP se na rozdíl od e-mailu adresoval přímo stroj (což bylo u e-mailů nahrazeno směrováním podle domény s formátem účet@doména).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Unix to Unix copy na anglické Wikipedii.

• http://www.earchiv.cz/a94/a435c110.php3 – RFC822
• http://tools.ietf.org/html/rfc976 – RFC976