Vejčitý váček

Vejčitý váček (utriculus) je váček v labyrintu vnitřního ucha obratlovců. Jedná se o část rovnovážného (vestibulárního) aparátu, uvnitř váčku je epitel s místem zvaným „makula“ – shlukem vláskových buněk.[1] Uvnitř váčku bývá přítomen tzv. otolit, konkrece uhličitanu vápenatého, která funguje podobně jako statolity v rovnovážných orgánech bezobratlých.[2] Funkcí vejčitého váčku je vnímání polohy těla,[2] gravitace a lineárního zrychlování a zpomalování pohybu[3] (podobně jako u podobného, ale menšího sacculu, tedy kulovitého váčku).

Vnitřní ucho

Lidský utriculus je oválného tvaru, má na délku asi 2,5–3,5 mm a je uložen v dutině vestibula. Je spojen s kulovitým váčkem pomocí tzv. ductus utriculosaccularis.[4] Ve vzpřímené poloze jsou řasinky vláskových buněk v kulovitém váčku uspořádány vertikálně, což je činí poněkud vnímavějšími vůči horizontálnímu pohybu (např. při rozběhu – řasinky se ohýbají směrem vzad, proti směru pohybu). Z vláskových buněk se signál o pohybu převádí na příslušné neurony sluchově rovnovážného nervu, jímž putují do mozku.[5]

Reference
  1. KARDONG, Kenneth V. Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution. 5. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2009.
  2. ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, Smysly [online]. Dostupné online.
  3. GRAAFF, Van De. Human Anatomy. 6. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2001. Dostupné online. S. 524.
  4. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Praha: Grada, 2004. S. 619.
  5. Graaff, V. D. (2001), s. 525-526
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.