Usť-Luga

Usť-Luga (rusky Усть-Лу́га, votsky Laugasuu) je osada v Kingiseppském rajónu Leningradské oblasti v Rusku. Nachází se v ústí řeky Lugy poblíž Lužské zátoky, která je součástí Finského zálivu, a leží asi 110 km západně od Petrohradu. Usť-Luga je velmi důležitým námořním přístavem. Jeho stavba začala v roce 1997, částečně i kvůli tomu, aby se dopravní lodě mohly vyhnout přístavům v pobaltských zemích. Je rozdělena na čtyři části: Lenryba (Ленрыба), Lesnoj (Лесной), Ostrov (Остров) a Sudoverf (Судоверфь). Původním obyvatelstvem byli Ingrijští Finové, Ižorové a Votové, dnes však Rusové tvoří 81% populace.

Usť-Luga
Усть-Лу́га
Poloha
Souřadnice59°39′36″ s. š., 28°16′36″ v. d.
Časové pásmo+3
StátRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastLeningradská
RajónKingiseppský

Leningradská oblast na mapě Ruska
Usť-Luga
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel2 173 (osob (2007))
Správa
PSČ188463
Označení vozidel47
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

8. listopadu 2007 byl schválen nový projekt, který má přístav značně rozšířit.[1] Do roku 2025 by se měl zvýšit objem zboží na 120 miliónů tun a počet obyvatel na 70 000.[2] Plán zasahuje do území tří vesnic (Krakolje, Lužicy, Peski), kde dodnes žijí Votové, jejichž počet se pohybuje okolo 20 a jsou ohroženým národem. Podle plánu má být vesnice Krakolje kompletně zdemolována a Lužicy se ocitne v centru průmyslové zóny. Někteří lingvisté tvrdí, že zničení těchto oblastí bude znamenat zánik národa, jeho kultury i jazyka.[2] Stavební firma slíbila, že zachová votské domy a tradiční ižorský i votský sloh v centru města.[3]

V roce 2021 dosáhl přístav ročního obratu 109,22 mil. tun zboží a stal se tak druhým největším ruským přístavem podle objemu přepravovaného zboží.[4]

Odkazy

Reference

  1. Stránky přístavu Usť-Luga. www.ust-luga.ru [online]. [cit. 2010-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-05.
  2. FennoUgria
  3. FennoUgria
  4. Уст-Луга заняла второе место по грузообороту за 2021. www.korabel.ru [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.