Unity Mitfordová

Unity Mitfordová byla pátá ze sedmi dětí narozených v Londýně v Anglii Davidu Freemanovi-Mitford, 2. baronu z Redesdale a jeho manželce Sydney (1880–1963), dceři Thomase Gibsona Bowlese,člena parlamentu. Byla počata ve městě Swastika v Ontariu v Kanadě, kde její rodina vlastnila zlaté doly.[1][2] Její sourozenci byli Nancy Mitford (28. listopadu 1904 - 30. června 1973), Pamela Mitfordová (25. listopadu 1907 - 12. dubna 1994), Thomas Mitford (2. ledna 1909 - 30. března 1945), Diana Mitford (17. června 1910 - 11. srpna 2003), Jessica Mitfordová (11. září 1917 - 22. července 1996) a Deborah Mitfordová (31. března 1920 - 24. září 2014), pozdější vévodkyně z Devonshiru. Jako děti sourozenci žili na Asthall Manor v Asthall v Oxfordshire, a Unity byla vzdělávána v koedukační internátní škole St. Margaret School v Bushey v Hertfordshire.

Životopisec Diany Mitford, provdané Mosley, Jan Dalley, se domnívá, že „Unity shledávala život ve své velké rodině velmi obtížným, protože se narodila po svých chytřejších, hezčích a dokonalejších sestrách.“[3] Zatímco další životopisec David Pryce-Jones dodal: „Pokud pocházíte ze skupiny dětí ve velké rodině, máte co dělat, abyste prosadili svou individualitu, a myslím, že díky zkušenosti se snahou prorazit si cestu vpřed mezi sestrami a v rodině vůbec se Unity rozhodla, že bude formovat svou osobnost proti všemu a všem“.[3][4] Spekulovalo se, že se Unity obrátila k nacismu jako způsobu, jak se v rodině odlišit. Jak Dalley uvádí: „Myslím si, že touha šokovat byla velmi důležitá, byl to způsob, jakým se ozvláštnila. Když objevila nacismus a zjistila, že to je fantastická příležitost šokovat všechny v Anglii, objevila nejlepší způsob jak všechny dráždit.“[3][4]

Její mladší sestra Jessica, se kterou sdílela ložnici, byla oddanou komunistkou.[5] Ty dvě narýsovaly čáru křídou a rozdělily místnost. Stranu Jessicy zdobily srpy a kladiva a obrázky Vladimira Lenina, zatímco stranu Unity zdobily svastiky a obrázky Adolfa Hitlera. Dalley poznamenal: „Byli to vlastně ještě děti, nevíte, jak moc to byla jen hra, hra, která se v pozdějším věku stala smrtelně vážnou.“ [3][4]

Unity Mitfordová debutovala, tedy byla oficiálně uvedena do společnosti, v roce 1932.[3] Téhož roku její starší sestra Diana opustila svého manžela, aby pokračovala ve vztahu s Oswaldem Mosleym, který právě založil Britskou unii fašistů. Její otec zuřil, pokládal chování Diany za ostudu a skandál pro celou rodinu a zakázal jakémukoli členu rodiny se s Dianou nebo „The Man Mosley“, jak ho nazýval, stýkat.[3] Unity otce neuposlechla a to léto se setkala s Mosleym a Dianou na párty, kterou pořádali.Tam jí slíbili stranický odznak. Mosleyův syn Nicholas prohlásil, že:„Unity se stala velmi extrovertním členem strany, což byla její cesta [...] Připojila se ke straně mého otce a vždy se objevovala v uniformě Černých košil, také se objevovala na komunistických setkáních, tam zdravila fašistickým pozdravem a pokřikovala na řečníka. Ona byla takový typ."[3] Dodává, že ačkoli jeho otec obdivoval odhodlání Unity, Mosley to cítil jinak:„Nedělala nic dobrého pro mně a mou stranu, dělala reklamu jen sama sobě.“[3][4]

Unity a Diana Mitfordová cestovaly do Německa jako součást britské delegace z Britské unie fašistů na "Nuremberg rallies" ( Norimberské shromáždění - každoroční sjezd nacistické strany v Německu, který se konal v letech 1923 až 1938 v Norimberku ) v roce 1933, kde poprvé uviděly Hitlera.[3][4] Unity Mitfordová později řekla:„Když jsem ho viděla poprvé, věděla jsem, že není nikdo, koho bych raději potkala.“ Životopiskyně Anne de Courcy potvrzuje: „Norimberská rally na Dianu a Unity hluboce zapůsobila, ... Unity už byla okouzlena Hitlerem předtím, ale toto setkání přeměnilo okouzlení v uctívání. Od té doby chtěla být Hitlerovi co nejblíže.“[3][4]

Unity Mitfordová v roce 1937

Unity se vrátila do Německa v létě 1934 a zapsala se do jazykové školy v Mnichově poblíž sídla nacistické strany. Dalley poznamenává: „Byla posedlá setkáním s Hitlerem, a tak se ho rozhodla opravdu pronásledovat.“[3] Pryce Jones upřesňuje:

Rozhodla se získat Hitlera a věděla, že Hitlerův pohyb lze zjistit. Byla to jedna z mimořádných věcí Hitlerova každodenního života, to že byl tak dostupný veřejnosti. Věděl jsi, ve které kavárně bude, věděl jsi, ve které restauraci bude, v jakém hotelu a on se tam prostě bude procházet a potkávat se s lidmi u buchet a koláčů a bylo možné se s ním takto setkat. Měl ve zvyku jíst v Osteria Bavaria v Mnichově a Unity začala v Osteria Bavaria sedávat každý den. Hitler musel přejít do přední části restaurace, kde seděla tato Angličanka.

—[3][4]

Po deseti měsících ji Hitler nakonec pozval ke svému stolu, kde spolu hovořili přes 30 minut a Hitler zaplatil její účet.[6] V dopise otci Unity napsala: „Byl to ten nejúžasnější a nejkrásnější [den] mého života. Jsem tak šťastná, že by mi ani trochu nevadilo umřít. Jsem asi nejšťastnější dívka na světě. Pro mě je to největší muž všech dob.“[4][6] Hitler byl také zasažen mladou blonďatou britskou studentkou. Byl okouzlen jejími zvědavými dotazy na germánskou kulturu a také jejími vazbami na ni, včetně jejího prostředního jména Valkýra. Její dědeček Algernon Freeman-Mitford byl přítelem Richarda Wagnera, jednoho z Hitlerových idolů, a napsal úvod ke dvěma dílům Houstona Stewarta Chamberlaina. Dalley říká: „Hitler byl extrémně pověrčivý a věřil, že mu byla Unity seslána, byla mu tak nějak určena.“[1] Unity následně obdržela pozvání na stranická shromáždění a jiné státní příležitosti a Hitler jí popsal jako „dokonalý exemplář árijského ženství.“[5][6]

Hitler a Unity se sblížili,[1] přičemž Hitler údajně používal vztah s Unity proti své nové přítelkyni, Evě Braunové, očividně proto aby Eva žárlila. Braunová napsala o Unity do svého deníku: „Je známá jako Valkýra a vypadá tak, včetně jejích nohou. Jsem milenkou největšího muže v Německu a na celém světě, sedím tady a čekám, zatímco mě slunce posměšně pozoruje oknem.“[4] Braunová získala Hitlerovu pozornost po pokusu o sebevraždu a Unity se z toho poučila, že k upoutání Führerovy pozornosti jsou často zapotřebí zoufalá gesta.[4]

Zúčastnila se festivalu Hitlerjugend v Hesselbergu s Hitlerovým přítelem Juliem Streicherem, kde pronesla zlostný antisemitský projev. Následně tyto názory zopakovala v otevřeném dopise do Streicherova listu "Der Stürmer": „Angličané nemají ponětí o židovském nebezpečí. Naši nejhorší Židé pracují pouze v zákulisí. Myslíme s radostí na den, kdy budeme schopni říci: Anglii jen pro Angličany! Ven s Židy! Heil Hitler![5] PS: Prosím, uveďte mé jméno v plném rozsahu, chci, aby všichni věděli, že jsem člověk Židy nenávidící.“[4][6] Dopis vyvolal v Británii veřejné pohoršení ale Hitler ji odměnil rytým zlatým odznakem se svastikou, soukromým boxem na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 a jízdou speciálním večírkovým mercedesem na festival v Bayreuthu.[4][7]

Norimberk, sjezd nacistické strany, projev Adolfa Hitlera

Od této chvíle byla Unity uvedena do Hitlerova vnitřního okruhu a zůstala s ním pět let.[1] Když Hitler v roce 1938 oznámil anšlus, objevila se s ním na balkoně ve Vídni. Později byla zatčena v Praze za šíření nacistické propagandy. Pryce Jones uvádí, že „Viděl [Mitford], snad více než stokrát, žádný jiný Angličan neměl takový přístup k Hitlerovi“[1] a vzbudilo to i podezření britské SIS. Důstojník MI5 Guy Liddell si do svého deníku napsal: „Unity Mitfordová byla s Führerem a jeho stoupenci v těsném a důvěrném kontaktu a byla horlivým a otevřeným stoupencem nacistického režimu. Po vypuknutí války zůstala sice v pozadí ale její akce se nebezpečně přiblížily k velezradě.“[4] Zpráva z roku 1936 zašla ještě dále a prohlásila ji „za více nacistickou než nacisté“ a uvedla, že zaslala Hitlerův pozdrav britskému generálnímu konzulovi v Mnichově. Ten okamžitě požadoval, aby byl její pas zabaven. V roce 1938 jí Hitler dal na výběr ze čtyř bytů v Mnichově. Unity údajně navštívila jeden byt, aby prodiskutovala své plány na přestavbu a design, zatímco obyvatelé židovského původu, židovský pár, seděli a plakali v kuchyni. Bezprostředně před tím žila v domě Erny Hanfstaenglové, sestry jednoho z prvních Hitlerových obdivovatelů a důvěrníků Ernsta Hanfstaengla, ale bylo jí nařízeno odstěhovat se, když se Hitler na Hanfstaengla rozzlobil.

Mnoho prominentních nacistů ale Unity pro její vztah k jejich Führerovi nedůvěřovalo. Albert Speer ve svých vzpomínkách Inside the Third Reich (Uvnitř Třetí říše) o Hitlerově okruhu blízkých osob řekl: „Převládala jedna tichá dohoda: Nikdo nesmí zmiňovat politiku. Jedinou výjimkou byla Lady [sic] Mitfordová, která i v pozdějších letech mezinárodního napětí vytrvale plédovala za svou zemi a často skoro prosila Hitlera, aby uzavřel dohodu s Británií. Navzdory Hitlerově odrazující rezervovanosti o to nepřestala po celá léta usilovat“.[8] Unity létala na Berghof, kde pokračovala v diskusi s Hitlerem o možné německo-britské alianci zašla tak daleko, že dodala i seznamy potenciálních příznivců a nepřátel.

Na festivalu v Bayreuthu v roce 1939 Hitler varoval Unity a její sestru Dianu, že válka s Británií je nevyhnutelná, vypukne během několika týdnů a ony by se měly vrátit domů. Diana se vrátila do Anglie, zatímco Unity se rozhodla zůstat v Německu, ačkoli její rodina ji prosila, aby se vrátila. Po britském vyhlášení války Německu dne 3. září 1939, byla Unity velmi rozrušená.[5][9] Diana Mitfordová řekla tazateli v roce 1999: „Řekla mi, že kdyby vypukla válka, a všichni jsme samozřejmě strašně doufali, že se to nestane, zabila by se, protože by nevydržela žít a vidět, jak se tyto dvě země trhají navzájem na kusy, obě milovala.“[4][7] Ráno 3. září navštívila gauleitera Adolfa Wagnera, aby zjistila, zda bude zadržena jako nepřátelský cizinec, přičemž od Wagnera dostala ujištění, že nebude.[10] Byl znepokojen jejím chováním a určil dva muže, aby ji sledovali, ale dokázala je setřást, vešla do anglické zahrady v Mnichově, vzala pistoli s perlovou rukojetí, kterou jí dal Hitler na ochranu, a střelila se do hlavy.[5][7][9] Pokus o sebevraždu přežila a byla hospitalizována v Mnichově, kde ji Hitler často navštěvoval. Zaplatil její účty a zařídil její návrat domů.[1][7]

V prosinci 1939 byla Unity převezena do nemocnice v Bernu v neutrálním Švýcarsku, kam ji jela vyzvednout její matka a nejmladší sestra Deborah. V dopise listu The Guardian z roku 2002 popisuje Deborah tuto zkušenost: „Nebyli jsme připraveni na to, co jsme našli - osoba ležící v posteli byla zoufale nemocná. Ztratila 2 kameny [28 liber; 13 kilogramů], měla obrovské oči a rozcuchané vlasy, nedotčené, protože kulka prošla její lebkou. Střela byla stále v její hlavě, neoperovatelné, řekl doktor. Nemohla chodit, obtížně mluvila a byla jinou osobností, jako by byla po mrtvici. Její vzhled byl šokující, byla to cizinka, někdo, koho jsme neznali. Přivezli jsme ji zpět do Anglie v sanitním voze připojeném k vlaku. Každý otřes pro ni byl utrpení.“[9]

Unity tvrdila, že si z incidentu nic nepamatuje. V lednu 1940 se vrátila do Anglie se svou matkou a sestrou za neutuchajícího zájmu tisku. Její komentář pro tisk: „Jsem ráda, že jsem v Anglii, i když nejsem na vaší straně.“[1] vedl k veřejným výzvám k její internaci jako zrádkyně. Kvůli zásahu ministra vnitra Johna Andersona byla na přání svého otce ponechána dožít se svou matkou v rodinném domě ve Swinbrooku v Oxfordshire. Pod dohledem profesora Hugha Cairnse, neurochirurga v nemocnici Nuffield v Oxfordu, „se naučila znovu chodit, ale nikdy se úplně nevzpamatovala. Byla inkontinentní a dětinská.“[9] Její mentální věk byl přirovnáván k desetiletému dítěti, nebo „sofistikovanému dítěti“, jak ji nazval James Lees-Milne (ačkoli pokračoval, že byla „stále velmi zábavná tím Mitfordovským způsobem“).[11] Měla tendenci neustále mluvit, měla problémy se soustředěním mysli a projevovala neobvykle velkou chuť k jídlu a měla nedbalé způsoby při stolování. Lees-Milne ji viděl jako „docela obyčejnou a tlustou a říká, že váží 13+1⁄2 kamene [189 liber; 86 kilogramů]“.[11][12] Uchovala si však alespoň část své oddanosti nacistické straně; její rodinná přítelkyně Billa Harrod na ní vzpomínala a uvedla, že si přála mít děti a pojmenovat nejstaršího syna Adolf.[13]

Od roku 1943 také strávila dlouhou dobu v Hillmortonu, v oblasti Rugby ve Warwickshire, kde žila s místním vikářem a jeho rodinou.[14][15] Mitfordová chtěla navštívit svou sestru Dianu ve vězení Holloway a Norah Elam nabídla, že se na krátkou dobu o ní postará v jejich domě v Logan Place. Norah Elam a její manžel Dudley doprovodili Unity, aby 18. března 1943 mohla vidět Dianu a Oswalda Mosleyových v Holloway.[16]

Až do 11. září 1941 měla Unity údajně poměr se zkušebním pilotem RAF Johnem Andrewsem, který sloužil u blízkého letiště RAF Brize Norton. MI5 se o tomto vztahu dozvěděla a v říjnu to oznámila ministrovi vnitra Herbertovi Morrisonovi. Zpráva uvedla že Mitfordová "cestuje po venkově ... a sbírá informace o letcích atd. A ... vyslýchá je". Andrews, bývalý bankovní úředník a ženatý otec, byl „převelen tak daleko, jak to omezený rozsah Britských ostrovů umožňoval.“[17] Byl vyslán na daleký sever do Skotska, kde zemřel při havárii Spitfiru v roce 1945. Úřady poté dospěly k závěru, že Mitfordová nepředstavuje významnou hrozbu.

Unity se vážně zranila během návštěvy rodinného ostrova "Inch Kenneth" a byla převezena do nemocnice v Obanu. Lékaři usoudili, že odstranit kulku z její hlavy je stále příliš nebezpečné. Dne 28. května 1948 zemřela na zánět mozkových blan způsobený otokem mozku kolem střely. Byla pohřbena na hřbitově Swinbrook. Nápis na jejím náhrobku zní: „Neříkej, že boj nemá smysl.“