Umělý trávník

Umělý trávník je druh koberce z umělých hmot, který se svým charakterem a vzhledem podobá přírodnímu trávníku.[1]

Trávník: vlevo přírodní, vpravo umělý

Vlastní trávník je všívaná plošná textilie s vlasem z materiálů s vysokou pevností. Pro určité účely použití se mezery mezi „stébly“ instalovaného trávníku zaplňují pryžovým granulátem nebo pískem.

Druhy umělého trávníku
  • Materiálové složení a struktura trávníku pro hřiště se přizpůsobuje druhu provozovaného sportu.

Známé jsou speciální druhy zejména pro fotbal, baseball, rugby, golf, pozemní hokej

  • Trávník pro zkrášlení veřejných prostranství (obzvlášť v oblastech s nedostatkem vody pro udržování), příjezdní cesty, soukromá obydlí (zahrady, střechy se zelení aj.) je zpravidla levnější, konstruován na menší zatížení

Způsob výroby

Příze

na „stébla“, t.j. na výplň všívanou do podkladové tkaniny se vyráběla asi do roku 2005 výhradně z polyethylenových fóliových pásků. Potom se však pro tento účel začaly používat poněkud dražší, ale mnohem trvanlivější monofilní příze.

Umělý trávník s maximální délkou stébel

Podle druhu sportu se doporučují monofily:

  • Z polyamidu např. na golf a pozemní hokej, veřejná prostranství
  • Z polethylenu a polypropylenu na fotbal a rugby
  • Ve stádiu vývoje jsou dvou- resp. třívrstvá vlákna („trico“), např. vnější vrstva z PE, jádro z PA a mezivrstva z lepkavé hmoty.

Umělý trávník se „stébly" z kombinace tvarovaných a hladkých monofilů se dá případně použít bez výplně granulátem.[2]


Podkladová tkanina

se vyrábí z polypropylenové příze. Všívání (tufting) se provádí na strojích s pracovní šířkou až 5 metrů, vlasy s hustotou cca 15 000-20 000/m2 se zpevňují na rubní straně tkaniny latexovým nebo polyuretanovým zátěrem a tkanina se perforuje. „Stébla“ se stříhají na délku asi od 2 do 7 cm, hotový koberec váží 2–4 kg/m2. [3]

Trávník s pryžovým granulátem

Instalace a údržba

Způsob instalace (složení podkladové plochy, příp. odvodnění atd) je závislý na použití trávníku a lokálních podmínkách. U většiny trávníků se po instalaci mezi stébla sype granulát z použitých pneumatik (nebo v menší míře také písek), kterým se zlepšuje stabilita a pružnost trávníku.

Údržba trávníku na hřištích spočívá v kartáčování povrchu každých 10-14 dní.[4] V roce 2008 se udávala životnost umělého trávníku na nejméně 10 let. Na umělém trávníku se dá hrát např. fotbal asi 2000 hodin (na přírodním 400 hodin), celkové kapitálové a provozní náklady na hodinu hry obnášejí cca 27 €/m2 (u přírodního nejméně 107 €).[2]

Z historie

Technologie výroby byla vyvinuta v 50. letech 20. století v Itálii, první výrobky přišly na trh v USA v roce 1960, v roce 2006 dosáhla celosvětová výroba 110 milionů m2.[2]

Koberce na umělý trávník sestávaly z 57 % PE, 32 % PP a 11 % PA.[5] 40 % ploch bylo v roce 2006 instalováno na fotbalových hřištích, 40 % na tenisových, 10 % na hřištích pro pozemní hokej a 10 % na ostatních plochách.[2]

V roce 2010 stál např. v Německu umělý trávník včetně instalace na fotbalovém hřišti cca 60 €/m2.[6]

Odkazy

Reference
  1. Kunstrasen [online]. Info Magazin, 2017 [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. (německy)
  2. Goswami: Advances in carpet manufacture, Woodhead Publishing 2009, ISBN 978-1-84569-333-6, str. 102-137
  3. Herstellung von Kunstrasen [online]. Kunstrasenwelt, 2017 [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. (německy)
  4. Frequently Aked Questions [online]. Allturf, 2008 [cit. 2017-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-05. (anglicky)
  5. Synthetic Turf [online]. Retail Turf Solution, 2017 [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Warum der Kunstrasen teuer ist [online]. volksfreund, 2010-03-12 [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. (německy)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.