Ubertino da Casale
Ubertino da Casale (v česky psaných textech někdy zmiňován jako Ubertin z Casale, jméno v dobové italštině psáno i jako Ubertino de Casale nebo Ubertino di Casale), narozený v roce 1259 ve městě Casale, byl italským theologem a členem Františkánského řádu, do kterého vstoupil někdy okolo roku 1273 a v němž podporoval přísný výklad řádové řehole, zejména kladl důraz na chudobu řádu. To jej, spolu s některými jeho spolupracovníky, přivedlo do konfliktu s církevní hierarchií a zejména papežem Janem XXII. a v roce 1317 musel opustit jak papežský dvůr, tak františkánský řád a vstoupit do benediktinského kláštera Gembloux v Lutyšské diecesi[1]. Zemřel okolo roku 1330, podle některých tvrzení byl zavražděn na papežův příkaz.
| Ubertino da Casale | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1259 Casale Monferrato |
| Úmrtí | 1329 (ve věku 69–70 let) |
| Povolání | teolog, spisovatel a Fra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dílo
Byl autorem díla Arbor vitae crucifixae Jesu Christi.
Zpodobnění v umění
Jeho jméno je, jako člověka, který trvá na přílišné chudobě, zmíněno Františkem z Assisi v Dantově Božské komedii, a jako vedlejší postava vystupuje v románu Umberta Eca Jméno růže.
