UY Scuti

UY Scuti byla poprvé katalogizována v roce 1860 německými astronomy na observatoři v Bonnu, kteří dokončovali průzkum hvězd pro katalog hvězdného katalogu Bonner Durchmusterung.[1] Byla označena jako BD-12 5055, tedy 5 055. hvězda mezi 12. a 13. stupněm jižní oblohy počítáno od jarního bodu (0 hodin).

Při druhém průzkumu hvězdy bylo zjištěno, že hvězda mírně změnila jas, což naznačovalo, že se jedná o novou proměnnou hvězdu. V souladu s mezinárodním standardem pro označování proměnných hvězd dostala hvězda pojmenování UY Scuti, označující ji jako 38. proměnnou hvězdu v souhvězdí Štítu.[2]

UY Scuti se nachází několik stupňů severně od hvězdy typu A Gama Scuti a severovýchodně od Orlí mlhoviny. Ačkoli je hvězda velmi jasná, má ve své největší jasnosti velikost pouhé 9. magnitudy při pohledu ze Země, a to kvůli své vzdálenosti a poloze v opojímeném pásmu v tmavé trhlině v souhvězdí Labutě.[3]

UY Sct je prachem obklopený červený hyperobr[4] a je klasifikován jako polopravidelná proměnná hvězda s přibližnou pulsační periodou dobou 740 dní.[5][6][7]

V létě roku 2012 měřili Arroyo-Torres a jeho kolegové pomocí interferometrie AMBER z velmi velkého dalekohledu (VLT) v poušti Atacama v Chile parametry tří červených hyperobrů v blízkosti centra Galaxie:[8] UY Scuti, AH Scorpii a KW Sagittarii. Zjistili, že všechny tři hvězdy jsou více než 1 000krát větší než Slunce a více než 100 000krát jasnější než Slunce. Velikost hvězd byla vypočtena pomocí Rosselandova poloměru.[9] Bylo zjištěno, že UY Scuti je největší a nejzářivější ze všech tří měřených hvězd, při 1 708±192 R_☉ (1,188×10⁹±134 000 000 km; 7,94±0,89 AU) na základě úhlového průměru 5,48±0,10 mas a předpokládané vzdálenosti 2,9±0,317 kiloparseků (kpc) (asi 9 500±1 030 světelných let), která byla původně odvozena v roce 1970 na základě modelování spektra UY Sct. Svítivost je pak vypočtena na 340 000 L_☉ při efektivní teplotě 3 365±134 K, čímž se získá počáteční hmotnost 25 M_☉ (možná až 40 M_☉ pro nerotující hvězdu).[8]

Přímá měření paralaxy UY Sct pomocí Gaia Data Release 2 v roce 2018 dala paralaxu 0,6433± 0,1059 mas, což vedlo k mnohem menší vzdálenosti přibližně 1,55 kpc (5 100 světelných let), a v důsledku toho mnohem nižším ^[jakým?] hodnotám jasnosti a poloměru.[10]

Hypotetickému předmětu cestujícímu rychlostí světla by oblet UY Scuti trval kolem sedmi hodin, zatímco Slunce by obletěl za 14,5 sekundy.[11]

Hmotnost UY Scuti je nejistá, především proto, že nemá žádného viditelného souputníka, podle nějž lze hmotnost hvězdy měřit pomocí gravitačního rušení. Očekává se však, že bude mezi 7 a 10 M_☉.[12] Hmota se ztrácí rychlostí 5,8×10⁻⁵ M_☉ za rok, což vede k rozsáhlému a složitému okolnímu prostředí s plynem a prachem.[13]

Na základě současných modelů hvězdného vývoje začala v UY Scuti fúze hélia a probíhá zde fúze vodíku ve skořápce kolem jádra hvězdy. Umístění UY Scuti hluboko v disku Mléčné dráhy naznačuje, že se jedná o hvězdu bohatou na kov.[14]

Po skončení fúze těžkých prvků začne její jádro produkovat železo, naruší se rovnováha gravitace a záření v jejím jádru a výsledkem bude zhroucení jádra hvězdy a výbuch supernovy. Očekává se, že hvězdy jako UY Scuti by měly dosáhnout znovu vyšších teplot a stanou stanou žlutým hyperobrem, zářivě modrou proměnnou hvězdou nebo Wolfovou–Rayetovou hvězdou a vytvoří silný hvězdný vítr, který odfoukne vnější vrstvy a odhalí jádro hvězdy, než exploduje jako supernova typu IIb, IIn nebo Ib/Ic.[15]

• 
  Srovnání velikostí Slunce a UY Scuti
• 
  Srovnání velikosti planet a hvězd od Merkuru po UY Scuti