Ušlechtilá osmidílná stezka

Reliéf zachycující prvních pět Buddhových žáků v gazelím háji Isipatana u Sárnáthu; uprostřed dharmačakra reprezentující osmidílnou stezku

Osmidílná stezka jakožto součást čtvrté vznešené pravdy byla poprvé vyslovena Buddhou Gautamou nedlouho po jeho probuzení. Tradice praví, že jakmile Buddha dosáhl v Bódhgaji pod stromem bódhi probuzení, nebyl si jistý, co má dělat dál. Až na přímluvu samotného Brahmy se Buddha rozhodl, že bude své nově objevené nauce učit. Své první žáky našel v pěti asketech v oboře zvané Isipatana u Sárnáthu. Těmto pěti žákům poprvé vyložil čtyři vznešené pravdy včetně osmidílné stezky.[3] Celá rozprava, kterou Buddha tehdy pronesl, je známa pod názvem „Rozprava o roztočení kola zákona (nauky)“ (p. Dhammačakkappavattanasutta) a byla několikrát přeložena i do češtiny.

Všechny kategorie začínají pálijským sammá či sanskrtským samjak. Běžně bývá tento výraz překládán jako adjektivum „správný“, avšak Anágárika Góvinda jej překládal jako „dokonalý“, aby se tak přiblížil původnímu významu slova.[4] Lze se tedy setkat s oběma překlady. Míní se tím v podstatě to, co je „náležité“, „nesobecké“, „nejednostranné“, „vztažené na celek“.

Buddha nauku osmidílné stezky též označuje jako „střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem“.[1] První dva předpisy se vztahují na mysl. Pro buddhisty totiž konání nezačíná činem samým, nýbrž příprava na čin vždy začíná v mysli, ať už vědomě nebo nevědomě. Třetí až páté pravidlo se vztahuje na mravné jednání a poslední tři se zabývají kultivací mysli.

Pojem „stezka“ zde neznamená lineární postup od jednoho stupně ke druhému. Všechny části mají stejnou důležitost a jsou vzájemně provázané. Tak patří například „správná mluva“ zasahuje i do oblasti „správného konání“; oba stupně přitom lze správně praktikovat jen pouze se „správnou bdělostí“.

Překlad jednotlivých stupňů ze sanskrtu či páli do jazyka českého nebývá jednoznačný. U českých překladatelů se objevují různé pojmy, tabulka níže srovnává jednotlivé překlady u vybraných českých badatelů.

Při zavádění osmidílné stezky do praxe praktikující nepostupují po jednotlivých stupních, ale snaží se praktikovat hned několik stupňů zároveň. Začíná se však až se třetím a následujícími stupni a postupuje se až k poslednímu stupni, načež se praktikující vrací ke stupni prvnímu a druhému.[10][4] První dva stupně stezky se tak z počátku přeskakují, jelikož jejich správné uplatnění v praxi je pro začátečníka velmi náročné. Podle Karla Wernera by dokonce důsledné uplatnění pouze prvních dvou stupňů mohlo stačit k „dokonalé duchovní praxi za účelem osvobození od závislosti na samsárové formě existence.“[11]

• Dhammačakkappavattanasutta