Turkestánské album

První generální guvernér ruského Turkestánu Konstantin Petrovič von Kaufman (1818–1882) vydal alba, aby seznámil Rusy a obyvatele Západu s tímto regionem. Ruský orientalista Alexandr Ljudvigovič Khun (někdy také psáno „Kuhna“) sestavil první tři části a alba byla dříve označována jako Kun Collection. Mezi dalšími překladateli byli M. T. Brodovskij, Michail Afrikanovič Terentjev, Nikolaj Venědiktovič Bogajevskij a fotograf N. N. Něchorošev. Vojensko-topografické oddělení v Taškentu tisklo litografické části každé fotografie. Produkční práce se prováděly hlavně v Petrohradě a Taškentu v letech 1871–1872.[2]

Archeologická část Turkestánského alba obsahuje detailní vizuální záznam islámské architektury Samarkandu, jak se jevila krátce po ruském dobytí v 60. letech 19. století. Od poloviny až do konce 19. století došlo k expanzi Ruské říše do Střední Asie, která anektovala území nacházející se v dnešním Uzbekistánu, Kazachstánu, Turkmenistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Ruské armády obsadily Taškent v roce 1865 a Samarkand v roce 1868. Car Alexandr II. Nikolajevič schválil nařízení generálního guvernéra ruského Turkestánu v roce 1867. Generál Konstantin Petrovič von Kaufman (1818–1882), první generální guvernér, zadal vyrobit Turkestánské album jako vizuální průzkum Střední Asie, který obsahuje přibližně 1 200 fotografií spolu s architektonickými plány, akvarelovými kresbami a mapami.[3]

Etnografická část obsahuje 491 jednotlivých fotografií na 163 listech. Fotografie zobrazují představitele různých národů v regionu (listy 1–33), každodenní život a rituály (listy 34–91), ale také pohledy na vesnice a města, pouliční prodavače a komerční aktivity (listy 92–163).

Prakticky je každé album vázané v zelené kůži o velikosti 45×60 cm s natištěnou titulní stránkou, textovým úvodem a obsahem kapitol, litograficky tištěnými nadpisy, ozdobnými okraji a jednotlivými titulky v ruštině. Každá deska obsahuje od jednoho do osmi zlatem tónované albuminové fotografické tisky s několika akvarelovými kresbami, architektonickými plány a bitevními mapami.[2]

Dílo má čtyři části a zahrnuje šest velkých svazků vázaných v kůži:

1. Archeologická část (2 svazky)
   Tato část obsahuje pohledy na islámskou architekturu, zejména v Samarkandu.[2]
2. Etnografická část (2 svazky)
   Tato část obsahuje jednotlivé portréty a scény každodenního života Uzbeků, Tadžiků, Kazachů, Kirgizů a dalších.[2]
3. Průmyslová část (1 svazek)
   Tato část představuje oblasti jako textilní výroba nebo těžba.[2]
4. Historická část (1 svazek)
   Tato část pojednává o ruských vojenských činnostech s bitevními mapami a portréty vojáků v letech 1853–1871.[2]

Překladatelem prvních tří částí byl ruský orientalista Alexandr Ljudvigovič Khun, kterému pomáhal Nikolaj Venědiktovič Bogajevskij. Výroba alba byla dokončena v letech 1871–1872.

Kongresová knihovna získala kompletní sadu svazků v roce 1934; další dochované kopie jsou v Národní knihovně Uzbekistánu a v Ruské národní knihovně.[2]

• 
  Pouliční bazar, prodavač cihel, 1865
• 
  Pouliční prodavač bavlněných látek, 1865
• 
  Stan Bucharských Židů u řeky Syrdarja, 1865
• 
  Tádžické svatební rituály, nevěsta, 1865
• 
  Středoasijská dámská ozdoba a oblečení zvané kamzol, které se dávalo přes hlavu, 1865
• 
  Fotografie z Etnografické části, mluvčí u dvorního soudu, 1865–1872
• 
  Člen družiny družiny Kokand Khan, 1865–1872
• 
  Тypy národností Turkestánského kraje. Sartové (usedlíci, 1871–1872).