Tulbagie

Tulbagie[1] (Tulbaghia) je rod rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to hlíznaté, česnekově vonící byliny s trávovitými listy a květy v okolíkovitém květenství. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 28 druhů a je rozšířen převážně jen v jižních oblastech Afriky, zejména v Kapsku.

Tulbagie
Tulbagie fialová (Tulbaghia violacea)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádliliotvaré (Liliales)
Čeleďamarylkovité (Amarylidaceae)
Rodtulbagie (Tulbaghia)
L., 1771
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tulbagie mají význam v domorodé medicíně jižní Afriky a některé druhy slouží i jako potravina. Tulbagie fialová a tulbagie vonná jsou pěstovány jako okrasné trvalky. Tulbagie fialová je v České republice často prodávána pod triviálním názvem česneková tráva nebo také pokojový česnek.

Popis

Tulbagie jsou stálezelené nebo zatahující byliny s podzemním, krátkým až hlízovitým oddenkem. Při rozemnutí obvykle voní po cibuli nebo po česneku. Listy jsou řemenovité, uspořádané v přízemní růžici, v době květu zpravidla vyvinuté. Květní stvol je zakončen okolíkem květů podepřeným 2 velkými listeny. Květy jsou obvykle purpurové, bílé nebo zelené. Okvětní lístky jsou asi do poloviny srostlé ve válcovitou okvětní trubku. V ústí trubky je korunka tvořená 3 nebo i více šupinami, které jsou u některých druhů srostlé do zbytnělého, dužnatého kruhu. Někdy má korunka jinou barvu než okvětí (oranžová nebo hnědá). Tyčinky jsou uspořádány ve 2 kruzích. Semeník nese krátkou čnělku zakončenou knoflíkovitou bliznou. Plodem je tobolka, otevírající se v horní části 3 chlopněmi. Semena jsou černá, klínovitého tvaru.[2][3]

  • Detail květů tulbagie fialové
  • Květy Tulbaghia acutiloba s dužnatou oranžovou korunkou
  • Květenství Tulbaghia capensis
  • Plodenství tulbagie fialové

Rozšíření

Rod tulbagie zahrnuje 28 druhů a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Největší počet druhů se vyskytuje v jižních částech kontinentu, zejména v oblasti Kapska (15 druhů), Severozápadní provincie (10 druhů) a KwaZulu-Natal (9 druhů). Nejdále na sever zasahují druhy Tulbaghia rhodesica (do Tanzanie) a T. cameronii (do Kamerunu).[4] Za vývojové centrum rodu je považováno Východní Kapsko.[5] Rostliny nejčastěji rostou na travnatých kamenitých pláních a skalních výchozech, některé druhy se vyskytují na bažinatých březích řek. Většina druhů roste v oblastech s letními dešti, zatímco druhy T. capensis a T. alliacea rostou v oblastech zimních dešťů.[2][5]

Ekologické interakce

Květy řady druhů ve večerních a nočních hodinách sladce či hřebíčkově voní, zatímco přes den je jejich vůně mdlá. Jsou opylovány můrami. Tulbagie fialová a tulbagie vonná mají nápadné, světle fialové květy, které jsou opylované motýly nebo včelami.[2][3] Rostliny se obvykle rozrůstají prostřednictvím shluků drobných hlízek, tvořících se z mateřské hlízy. Pro tuto vlastnost se tulbagiím někdy říká society garlic (společenský česnek).[3]

Zajímavosti

Většina druhů tulbagií má intenzivní česnekový pach, který vytrvává i u sušených rostlin po dlouhou dobu. Je dokonce zřetelný i u originálních Linnéových položek z konce 18. století.[6]

Obsahové látky

Tulbagie obsahují podobně jako česneky prchavé sulfonované sloučeniny, které způsobují jejich česnekovou vůni. Po biochemické stránce jsou dosud na rozdíl od česneků jen málo prozkoumané. U tulbagie fialové byly zjištěny 3 blíže neidentifikované deriváty cystein sulfoxidu a enzym C-S lyáza. Dále byly zjištěny flavonoidy kempferol, kvercetin a myricetin.[7]

Taxonomie

Rod Tulbaghia je v rámci čeledi Amaryllidaceae řazen do podčeledi Allioideae a tribu Tulbaghieae. Je to jediný rod daného tribu. Od ostatních rodů bývalé čeledi Alliaceae (Allium, Agapanthus aj.) se Tulbaghia odlišuje zejména podzemními orgány (zkrácený oddenek namísto cibule).[8]

Zástupci
  • tulbagie fialová (Tulbaghia violacea)
  • tulbagie vonná (Tulbaghia simmleri, syn. T. fragrans)

Význam
Tulbagie vonná jako kbelíková rostlina

Okrasné rostliny

Jako okrasná rostlina je pěstována zejména tulbagie fialová, v menší míře i tulbagie vonná. Jsou to poměrně nenáročné rostliny, odolné vůči suchu, škůdcům a chorobám. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Doba květu je dosti dlouhá. Poměrně rychle se rozrůstají a vytvářejí porosty. V zástinu jsou vytáhlé a málo kvetou.[3] Rostliny prospívají v sušších a teplých oblastech s téměř či zcela bezmrazými zimami, jako je například Kalifornie. Za sucha nebo chladu zatahují.[8] V podmínkách střední Evropy je možno je pěstovat jako kbelíkové rostliny nebo v chladném skleníku.[2] Tulbagie fialová je v České republice většinou nabízená pod triviálními názvy česneková tráva nebo pokojový česnek.

Potraviny

Listy i květy tulbagie fialové jsou jedlé a je možno je použít do salátů, polévek ap. nebo jako součást oblohy. Rovněž hlíza je jedlá, má česnekovou chuť, na rozdíl od česneku však nekazí dech.[9] Květy i listy tulbagie fialové používají jihoafričtí Zulové jako zeleninu a nazývají ji icinzini. Rostlinu také vysazují v okolí svých obydlí na ochranu před hady.[6]

Lékařství a léčitelství

Tulbagie fialová je v domorodé medicíně ve Východním Kapsku a provincii KwaZulu-Natal používána při léčení celé řady neduhů, jako jsou horečky, nachlazení, astma, tuberkulóza, bolesti břicha a rakovina jícnu. Hlízy slouží k léčení plicní tuberkulózy a k likvidaci střevních parazitů. Zulové používají hlízy k přípravě afrodisiaka. Někteří Rastafariáni jedí rostlinu v zimním období spolu s chilli na prohřátí krve a proti bolestem a pálení. Listy rozmačkané na čele ulevují od bolesti hlavy. Z dalších druhů se využívá např. T. leucantha a T. acutiloba. Druhy s intenzivním pachem mají dobrý účinek proti střevním parazitům a používají se při léčení tuberkulózy. V Jižní Africe se hlízy T. alliacea používají k přípravě lázně na léčení revmatismu.[2][6]

Další využití

Tulbagie fialová má antimikrobiální účinky proti rostlinným patogenům, jako jsou různá bakteriální onemocnění (Clavibacter michiganensis, Ralstonia solanacearum, Xanthomonas campestris) a široká škála houbových chorob (Botrytis cinerea, Sclerotium rolfsii, Rhizoctonia solani, Mycosphaerella pinodes, Botryosphaeria dothidea, Pythium ultimum).[9] Druhy T. dieterlenii a T. leucantha jsou míchány s tabákem k zesílení jeho účinku.[5]

Odkazy

Reference
  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
  2. BRYAN, John E. Bulbs. Portland: Timber Press, 2002. (anglicky)
  3. MANNING, John; GOLDBLATT, Peter; SNIJMAN, Dee. Color encyclopedia of Cape bulbs. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-547-0. (anglicky)
  4. Plants of the world online. Tulbaghia [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
  5. AREMU, Adeyemi O.; STADEN, Johannes Van. The genus Tulbaghia (Alliaceae)—A review of its ethnobotany, pharmacology, phytochemistry and conservation needs.. Journal of Ethnopharmacology. 2013, čís. 149.
  6. VOSA, Canio G. A revised cytotaxonomy of the genus Tulbaghia (Alliaceae). Caryologia. 2000, čís. 53(2). Dostupné online.
  7. LYANTAGAYE, S.L. Ethnopharmacological and Phytochemical Review of Allium Species (Sweet Garlic) and Tulbaghia Species (Wild Garlic) from Southern Africa. Tanzania Journal of Science. 2011, čís. 37. Dostupné online.
  8. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
  9. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 7, flowers. [s.l.]: Springer, 2014. ISBN 978-94-007-7394-3. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.