Tuchoměřice (zámek)

Historie zámku je spjata především se čřtyřmi českými šlechtickými rody, kterými byli Valdštejnové, Zajícové z Hazmburka, Služští z Chlumu a Vartemberkové.[2] Zdejší tvrz je poprvé zmiňována v pramenech v roce 1436. Po skončení husitských válek je zde připomínán Zbyněk z Hazmburka, který tvrz a statek odkazuje Hynkovi Pihelskému z Hazmburka. V roce 1520 kupuje sídlo Jan Služský z Chlumu, který je velkým příznivcem Jednoty bratrské. Služští z Chlumu drží Tuchoměřice až do roku 1615. Za jejich panování byla tvrz přebudována na renesanční zámek. Poslední držitel z rodu Služských z Chlumu, Jan Benjamin Služský, prodal panství v roce 1615 Ottovi Jiřímu z Vartemberka. Ten zde pobýval se svou ženou do roku 1623, kdy prodal zámek Jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městé pražském. Zámek spolu s původném kostelem sv. Víta a Linharta byl využíván jako klášter a fara.

V období třicetileté války zámek i kostel chátral a zpustl a po zřícení stěn jej jezuité v letech 1667–1669 přebudovali na svoji rezidenci spolu s výstavbou nového kostela svatého Víta. Návrhem kostela i přestavbou zámku ve stylu raného baroka byl pověřen architekt Orsi. Po zrušení řádu císařem Josefem II. v roce 1773 získává zámek novoměstský konvikt (společný domov s duchovním programem) a později Studijní nadační fond. V r. 1898 byla budova kláštera pronajata ústavu pro rekonvalescenty, jehož správou byla pověřena Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V roce 1953 ústav připadl pražské nemocnici Motol, která zde provozovala léčebnu pro dlouhodobě nemocné do 80. let 20. století.

Raně barokní, obdélná, patrová, čtyřkřídla budova jezuitské rezidence s vnitřním dvorem, dokončená v roce 1669, téměř zachovala původní půdorys renesančního zámku ze 16. století. Arkádové ochozy sklenuté plackovými klenbami vznikly patrně při pozdějších vrcholně barokních úpravách. V přízemí jsou arkády zaklenuté plnými oblouky, v patře pak širokými obdélnými otvory. Strohá pravidelnost pravoúhlého dvora je potlačena arkádovými oblouky otevřenými v rozích. Na severní straně přiléha ke stavbě jednolodní barokní kostel svatého Víta. V 18. století bylo k zámku připojeno dnešní patrové vstupní křídlo členěné svislými plochými zdobnými pásy s obdélnými okny a průjezdem sklenutým plackami.[3] Na nádvoří poblíž rezidence se dochoval původní barokní špýchar z roku 1711 a hospodářská budova. Před budovou stojí nověji upravovaný kamenný kříž z roku 1770.

V současnosti je zámek pro veřejnost nepřístupný. Od roku 1998 využívá bývalý jezuitský klášter Komunita Chemin Neuf jako řeholní dům.[4]

• 
  Vstupní křídlo s kostelem sv. Víta
• 
  Nádvoří s průjezdem
• 
  Hospodářská budova na nádvoří
• 
  Vývěska komunity Chemin Neuf
• 
  Kamenný kříž před zámkem (1770)