Tramvajové dilema

Po kolejích jede nezastavitelná tramvaj. Ve směru jízdy tramvaje je na trati pět pracujících, ti nemohou uhnout. Na vedlejší trati, kam je možné tramvaj odklonit, se nachází jeden člověk.

Vedle trati sleduje dění jedna osoba, která má možnost pohnout výhybkou a ovlivnit tím vývoj celé situace. Má dvě možnosti:

• Neudělat nic, pročež tramvaj zabije pět lidí na hlavní trati.
• Zatáhnout za páku tak, že výhybka přepne na vedlejší trať, kde tramvaj zabije jednoho člověka.

Tento problém nemá žádný správný výsledek, protože pouze zkoumá reakce lidí na základě etiky. Na jednu stranu možnost „zatáhnout za páku“ znamená nižší ztráty na životech, na druhou stranu v takovémto případě pozorující osoba svým činem způsobí smrt jedné osoby, zatímco v opačném případě smrt zabitých aktivně nezpůsobí.[1]

Odvozené problémy

Problém je možné modifikovat tak, že pozorující osoba nemá možnost přehodit výhybku, ale může zastavit tramvaj tím, že jí do cesty strčí tlustého člověka.[2]

Další alternativou tohoto problému je např. situace, kdy lékař zabije zdravého člověka, aby za pomoci jeho orgánů zachránil život pěti pacientům (možnost nezdaru operací je zanedbána).[2]

Tento problém představila filozofka Philippa Foot roku 1967.[1]

S rozvojem výzkumu i používání autonomních vozidel se stalo tramvajové dilema součástí diskusí o tom, jaký „etický software“ by tato vozidla měla mít.[3]

V roce 2017 bylo v seriálu Mind Field provedeno tramvajové dilema ne jako myšlenkový experiment, ale jako reálný experiment. Ze sedmi lidí, kteří se experimentu zúčastnili (aniž by dopředu věděli, že nešlo o reálnou situaci, ale jen o simulaci), dva pohnuli výhybkou, aby odklonili vlak na kolej s jedním člověkem a zachránili tím pětici na první koleji, tj. jinými slovy pět lidí výhybku nechalo ve výchozí poloze.[4]