Tragédie na K2 (1986)

Cesta Magic Line představovala zásadní horolezecký problém na K2 který se neúspěšně pokoušel v roce 1979 zdolat i Reinhold Messner, který tuto cestu označil za „sebevražednou“, což ale později popřel. Sebevražednou je podle něho jižní, polská cesta (viz níže).[3] Jako první v sezoně 1986 do této cesty nastoupili Američané a Italové. Americký pokus však dopadl tragicky když 21. června v lavině zahynuli ve výšce 6800 m vůdce výpravy John Smolich a jeho týmový kolega Alan Pennington. Pennington byl bez známek života z laviny vytažen dvěma svědky události, Smolichovo tělo se nikdy nenašlo. Americká výprava byla okamžitě ukončena.[4] Italové na Magic Line zůstali. Renato Casarottose dvakrát dosáhl výšky okolo 8200 m, ale nemohl pokračovat. Svůj pokus nakonec vzdal. 16. července se při návratu nedaleko základního tábora propadl do ledovcové trhliny. Dokázal ještě zavolal své přítelkyni, která poslala pomoc. Dokonce se ho podařilo vytáhnout živého, několik minut po vytažení však zemřel.[5]

Wanda Rutkiewiczová

O 3 dny později, 23. června, se o dosažení vrcholu klasickou cestou Abruzziho žebrem pokusila i francouzská výprava, jejíž členkou byla i známá Polka Wanda Rutkiewiczová, která se k Francouzům připojila kvůli vleklým sporům s polskými horolezci. Ambici stát se první ženou na vrcholu K2 měla i její kolegyně z týmu Liliane Barrardová, proto Rutkiewiczovou překvapilo, když ji ráno v den útoku zastihla ve společnosti manžela Maurice a Michela Parmentiera při bohaté snídani. Rutkiewiczovou tento pohled pobavil kvůli známým stereotypům o Francouzích, ale zároveň překvapil, protože před vrcholovým útokem běžně horolezci moc nejedí. Barrardová také kvůli tomuto zdržení přišla o možnost být první ženou na vrcholu K2. Tou se tak stala právě Polka, která na vrcholu stanula s náskokem asi 30 minut. Obě ženy vystoupily bez použití přídavného kyslíku. Při sestupu je však zastihla bouře a tak museli bivakovat bez spacích pytlů v nebezpečné oblasti známé jako „Butylka“. V noci jim došel plyn v ohřívači, který se používá k rozpouštění sněhu na pitnou vodu. Aby předešel hrozbě dehydratace, vypravil se Parmentier pro plyn níže do tábora Basků následovaný velice zesláblou Rutkiewiczovou. V extrémní mrazu a silném větru zůstali manželé Barrardovi daleko vzadu. Ani Baskové však plyn neměli. Rutkiewiczová se nakonec dostala v bouři k lanu označenému lyžařskými hůlkami, které si vzala jako oporu a do baskického tábora se nakonec dostala na pokraji úplného vyčerpání a s vážnými omrzlinami. Barrardovi se do bezpečí nikdy nedostali a není jasné, co se s nimi stalo. Rutkiewiczová byla nějaký čas přesvědčená, že jejich smrt zavinila právě ona sebráním hůlek, které ve vánici označovaly sestupovou cestu.[6] Tělo Liliane Barrardové objevila o měsíc později korejská výprava na ledovci Godwin-Austen ve výšce asi 5300 m. Tělo Maurice Barrarda bylo objeveno až v roce 1998 pouze několik metrů nad základním táborem. Oba manželé byli pohřbeni u memoriálu Gilkey na úpatí hory.[7]

Jerzy Kukuczka

Rok 1986 byl jedním z nejsilnějších pro Polsko. Na hoře K2 působilo jak polské smíšené družstvo na Magic Line, tak i Wanda Rutkiewiczová ve francouzském týmu a Jerzy Kukuczka s Tadeuszem Piotrowskim v mezinárodním týmu pod německým vedením. První tragédie zasáhla Poláky krátce po historickém zdolání jižní cesty známé dnes jako polská cesta. Kukuczka a Piotrowski byli otráveni přístupem kolegů z mezinárodního týmu, kteří nejevili mnoho zájmu o výstup a o žádném pokusu o novou cestu nechtěli ani slyšet. Když se navíc v základním táboře usadilo hned několik výprav směřujících především na klasickou cestu, rozhodli se, že polezou zatím nepokořenou cestou prostředkem jižní stěny, o kterou se Kukuczka neúspěšně pokusil v roce 1982 s Wojciechem Kurtykou. K jejich pokusu se nakonec přidali také tři Švýcaři a jeden Němec, všichni však postupně vzdali. Kukuczka a Piotrowski svůj výstup ukončili 24. června ve výšce asi 7400 m kvůli sněhové bouři (stejná, která zasáhla Francouze na klasické cestě), zanechali zde svou výstroj a sestoupili do základního tábora. Po zlepšení počasí 3. července už pouze ve dvou zahájili druhý pokus. Zanechanou výstroj si vyzvedli bez větších problémů a i další výstup vypadal slibně, v 8200 m však narazili na náročnou překážku, kvůli které museli v této extrémní výšce dvakrát bivakovat. Nakonec se rozhodli zahodit většinu vybavení a pokračovat bez zátěže. Ve výšce 8300 metrů se jejich cesta spojila s klasickou Abruzziho cestou. Navíc se jim podařilo najít nějaké zásoby v opuštěném bivaku po Francouzích. 7. července konečně dosáhli vrcholu, při návratu se však rychle setmělo a sestup s pomocí čelové lampy byl příliš riskantní, proto museli vydržet další bivak ve sněžné jámě. 10. července se dvojice dostala na dohled korejského tábora ve výšce 7400 m, bohužel, byl před nimi prudký sestup a Piotrowski nechal lano na místě bivaku. Při pokusu o sestup bez lana se Piotrowskému nejdříve uvolnila mačka, při zaseknutí druhé nohy do ledu i druhá a on se zřítil. Přitom málem strhl Kukuczku, který se také neměl jak jistit a udržel se ve stěně jen s velkým štěstím. Nakonec se dostal do rakouského tábora.[2] Polská cesta nebyla kvůli své nebezpečnosti nikdy zopakována.

Na tento úspěšný prvovýstup jižní cestou navázala vzápětí polská výprava se slovenskou účastí 3. srpna prvovýstupem na Magic Line. Celkem se jednalo o 7 horolezců. Poláci použili lana zanechaná výpravami ze Spojených států a Itálie (viz výše), ale první pokus museli přerušit kvůli zhoršenému počasí. Při tom druhém byli nuceni postupně bivakovat v 8000 a 8400 m. Když konečně Wojciech Wróż, Przemyslaw Piasecki a Slovák Peter Božík dosáhli v 6 hodin večer vrcholu, padlo okamžité rozhodnutí sestoupit po klasické cestě místo návratu po náročné Magic Line. Okolo půlnoci sestupovali ve výšce 8100 m po fixních lanech v pořadí Piasecki, Božík, Wróż následováni jedním členem korejského týmu na stejném laně. Piasecki a Božík náhle uslyšeli nějaký hluk, ale kvůli tmě a houstnoucí vánici nic neviděli. Byli tak zesláblí, že se ani nemohli pokusit vrátit se k Wróżovi. Když je asi po půl hodině došel korejský horolezec a potvrdil jim, že ho vůbec nepotkal, usoudili, že spadl a není mu jak pomoci. Pokračovali proto v sestupu. Wróż se zřejmě zřítil při připevňování k novému úseku lana, kdy byl na okamžik nejištěný. Jakmile dorazila do základního tábora zpráva o nehodě, dostali ostatní členové polského týmu pokyn k ukončení výstupu. Anna Czerwińska a Peter Božík utrpěli při sestupu omrzliny nohou, Piasecki měl krevní sraženiny v očích. Dobroslawa Miodowiczová-Wolfová se už předtím rozhodla kvůli náročnosti opustit Magic Line a přidala se k britsko-rakouské skupině, která se pokusila o výstup klasickou cestou bez povolení (viz níže).[4]

4. srpna přišel o život hlavní nosič korejské výpravy Pákistánec Muhammad Ali kterého na klasické cestě Abruzziho žebrem zasáhli padající kameny.