Larvální toxokaróza

Původcem onemocnění jsou hlístice T. canis nebo T. cati z čeledi Ascarididae.[1] Přestože většina prací o larvální toxokaróze u lidí se týká T. canis, je třeba vzít v úvahu i zoonotický potenciál T. cati. Kromě toho odlišit, zda se jedná o infekci larvami druhu T. canis nebo kočičím druhem T. cati je extrémně obtížné.[2] Jediným nepříliš přesným rozlišovacím parametrem je průměr larvy při bioptickém vyšetření (histologické vyšetření vzorku lidské tkáně obsahující části larvy).[3] Z důvodu zkřížené reakce nelze ani sérologickým vyšetřením příbuzné druhy rozlišit.[4] Mimo škrkavky T. canis a T. cati přicházejí v úvahu jako původci larvální toxokarózy člověka i jiné druhy z rodu Toxocara. U kočkovitých šelem v Asii byly popsány další nové druhy T. malayasiensis [5] a T. lyncis.[6] Nicméně infekce člověka těmito druhy dosud nebyla prokázána.[1]

Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu.[7] O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. v mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan.[8] Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eosinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek.[9] Od té doby, byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a dalších mnoha orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.[1]