Torranceho test kreativity

Tvořivost Torrance definoval ve smyslu objevování zásadních rozdílů, navrhování rozličných řešení úkolů a problémů, produkci nových myšlenek a jejich slučování, a vycítění nových vztahů mezi myšlenkami.[3] Test měřil v původní první a druhé verzi čtyři dimenze tvořivosti – fluenci, flexibilitu, originalitu a elaboraci.[4] Dimenze fluence odkazuje k produkování nápadů, flexibilita měří počet odlišných kategorií, do kterých spadají odpovědi, originalita se vztahuje k statistické vzácnosti uvedených odpovědí a elaborace k podílu detailů a zvláštností v odpovědích. Při vydání třetí verze testu v roce 1984 došlo k vyřazení faktoru flexibility a k přidání dvou nových faktorů kreativity – abstrakce názvu (měřící úroveň abstrakce přiřazenou názvům nakreslených obrázků) a odolnosti k předčasnému vystavení (měřící schopnost být otevřený během procesu zpracování informací a uvažování o informacích uvedených v odpovědích.[5][6][7]

Torranceho figurální test tvořivosti také pracuje právě s těmito čtyřmi kategoriemi. Celkově je rozdělen do tří částí, kde je na vypracování každé určen časový limit:

1. Tvoření obrázku - tato část obsahuje vystřižený útvar, který je nutno kreativně využít při tvoření nového, vlastního díla. Hodnocena je zde originalita obrázku i názvu a kolaborace (ostatní kategorie zde nemá význam hodnotit).
2. Neúplné figury - zde se nachází 10 neúplných figur, které má subjekt co nejkreativněji a nejzajímavěji dokončit. Hodnotí se zde všechny čtyři kategorie samostatně u každé z figur.
3. Kruhy - v poslední části se jedná o využití kruhů k vytvoření nových obrazců. Hodnotí se zde opět všechny kategorie (vyjma originality názvu, u které není hodnocení doporučeno).

Hodnocení jednotlivých částí se řídí obsáhlým manuálem. Obecně jsou jednotlivé kategorie definovány jako:[1][8]

• originalita = jedinečnost odpovědí
• fluence = počet možných / uznatelných odpovědí
• flexibilita = rozmanitost odpovědí (to, jak se jednotlivé odpovědi liší od jiných - například využití kruhu jako mandarinky a jako pomeranče se počítá za jedno platné řešení)
• elaborace = podrobnost odpovědí; množství prvků, které je možno z obrázků odmyslet, aniž by byl ztracen jeho význam (například šrafování, propracované obličeje, potisk na tričkách)

Existují dvě formy (A a B) figurální verze testu a 2 formy (A a B) verbální verze TTCT, přičemž v českém prostředí je více užívána verze figurální, která je méně náchylná ke zkreslení způsobeném překladem z angličtiny.[9] Test může být administrován individuálně i skupinově a doba testování se pohybuje v rozmezí 30–45 minut.

Výhodou tohoto testu je fakt, že dle dostupných dat vykazuje vysokou reliabilitu a validitu. Navíc je použitelný i pro děti mladšího věku. Test má však i své kritiky, poukazující na to, že test měří pouze některé z faktorů tvořivosti, je náročný na administraci a vyhodnocení, přičemž časový limit může negativně ovlivnit výsledky a subjektům v umělé situaci může chybět motivace.[10]

Kim ve svém článku upozorňuje, že v důsledku uplynutí poměrně dlouhé doby od poslední aktualizované verze testu v roce 1998 může být problematické měřit pomocí figurální verze TTCT originalitu. V průběhu času totiž mohlo dojít ke změně frekvencí odpovědí co do jejich originálnosti (či statistické vzácnosti). Originalita je také považována za kulturně-specifickou, takže je nutné přizpůsobit Torranceho test konkrétní populaci se souběžným vytvořením konkrétních norem.[11] Předmětem kritiky se často stává také nedostatečně vyvinutá skórovací škála u elektronické (internetové) figurální verze testu.[12] Někteří kritici také zmiňují možnou existenci vztahu mezi motivací a výsledkem v testu TTCT a zároveň požadují ověření vlivu genderu, rasy a socioekonomického statusu na získané výsledky v testu TTCT.[13] Další sporný bod představují vztahy mezi jednotlivými faktory tvořivosti, měřené Torranceho testem. Například podle Dixona závisí výsledné skóre měřící originalitu ve figurální verzi testu velmi silně na celkovém skóre fluence.[14] Jiní autoři pak diskutují také vysokou vzájemnou korelaci mezi jednotlivými faktory, což může v důsledku bránit interpretaci testu založené na nezávislosti jednotlivých faktorů.[15] Podobně je kritizována i nedostatečná diskriminační validita testu.[16]